|
|
 Jan
Halas, publicista
Amerikanizace
O tom, že se pomalu ale jistě amerikanizujeme, samozřejmě
hezky česky, není nejmenší pochyby. Zdá se ale, že na to jdeme
z té nejsnazší a tedy nejhorší stránky. Díky školství (stejně
jako v Americe), se mnozí mladí lidé domnívají, že v roce 1968
skončila třicetiletá válka, že Beethoven je nějaká drahá psí
rasa nebo že Libanon je jakési koření, něco jako libeček.
Konec konců i s takovými znalostmi se dá přežít když je jinak
dostatek hamburgerů a baseballových pálek na mlácení Romů.
Prostě po této stránce jsme už úplná Amerika.
Jenže opravdu úplná? Domnívám se, že v žádném případě. Synové
strýčka Sama přece nejsou jen samí idioti. Amerika nepochybně
dala lidstvu obrovské vědecké a kulturní hodnoty. A stále nové
přináší. Je to zcela jistě tím, že se zde ani v bláznivém
bengálu stupidity neztratilo povědomí o kulturnosti a
kultivovanosti jako předpokladu vyššího postavení ve
společnosti. Všemi vysmívaný snobismus zde hraje vysoce
pozitivní roli. Když se totiž honák odněkud z Texasu chce
odpoutat od svých krav a stát se opravdu Někým, musí se nejen
naučit jíst příborem, ale musí se začít jevit svým občanům
jako kultivovaná osobnost. A právě tady se rodí onen vysoce
pozitivní moment snobismu, tolik potřebný lidem přirozeného
kulturního ražení. Ti se s ním totiž „svezou“.
Před časem jsem někde četl, že i v Americe existují kulturní
rozhlasové stanice, přibližně typu naší Vltavy, které vysílají
vážnou hudbu, jazz, inteligentní rock a literaturu v širokém
slova smyslu. Tyto stanice jsou podporovány částečně ze
státních fondů a dílem z peněz svých posluchačů. Kulturní
rádia vydávají i své programové týdeníky. Dejme tomu pro
kandidáta na post senátora je naprosto nezbytné, aby se ve
vstupní hale jeho domu nedbale, ale všem na očích, válel
takovýto časopis a všem vlivným hostům hlásil: Pozor, tady
bydlí člověk, který je vysoce inteligentní a od kterého lze
tedy očekávat kvalitní vykonávání funkce senátora. Peníze,
vydělané úspěšným chovem krav, se tak alespoň z malé části
přelijí do kulturního rádia a kulturní rádio se alespoň z malé
části přelije do duše bývalého honáka. To je pozitivní proces
a není na něm nic směšného nebo opovrženíhodného.
Nám zatím nic takového nehrozí. Tunelářské podnikatele nic
takového nezajímá, většinou ostatně jde o žravé konzumenty
amerických kulturních splašek. Opravdoví podnikatelé pak mají
poněkud jiné starosti. Zatím je tedy víc než nutné podporovat
veřejnoprávní rozhlas. Představy některých poslanců, že je
nutné veškeré vysílání privatizovat, jsou tedy nesmyslné a
přinejmenším velice předčasné. Možná někdy v daleké
budoucnosti, ale z toho už nás hlava bolet nebude.
Americký příklad jasně ukazuje, že funkce rozhlasu nejsou jen
zpravodajské a zábavné, ale že rozhlas je také, nebo dokonce
zejména, kulturotvornou institucí v širokém slova smyslu. |
