|
|
...a pátý jezdec je Evropská unie
 Nový
svazek Knižnice Klubu Vltava Idea českého státu v proměnách
staletí (Lidové noviny) sestává ze studií našich předních
historiků: Třeštíka, Žemličky, Kavky, Šmahela, Petráně, Pánka
(redakce), Války, Mikulce, Svatoše, Havránka, Kořalky, Sekery,
Opata, Kvačka, Rychlíka, Prečana a právníka Malého. Napsali a
načetli je pro stejnojmenný rozhlasový seriál, který odezněl v
předvečer našeho vstupu do Evropské unie v červnu 2003. Kniha
je příkladnou ukázkou toho, jak by měla popularizace
humanitních věd vypadat. Každý text je jakýmsi sedimentem
mnohaletého přemýšlení nad specifickou problematikou, je to
smetana sebraná z objemného, pracně plněného hrnce. Výklad,
přesně na hraně únosného zjednodušení, srozumitelnosti a
zapamatovatelnosti, je vždy pevně ukotven v lokálním i dobovém
kontextu.
Jenom jedno jsem nepochopil: ve 14. století „pražské souměstí
se dvěma univerzitami...“ (F. Šmahel, str. 58). Kdo to Karlu
IV. jako fundátor tehdy konkuroval? (Karlo-Ferdinandova
univerzita byla rozdělena až v roce 1882.)
V titulku jsem použil parafrázi názvu filmu Zbyňka Brynycha
...a pátý jezdec je Strach, odkazujícího na Apokalypsu. Ještě
nikdy jsem se totiž při psaní nedostal do situace tak ostré
aktualizace recenzovaného díla právě probíhajícími událostmi.
Na nedávném kongresu ODS byla integrace do EU tématem přímo
kruciálním. Británie, Francie, Německo i Itálie dostaly od
militantních odpůrců „Lisabonu“ co proto, vyčten jim byl i
Mnichov. Země Iberského poloostrova zřejmě měly štěstí, že je
tenkrát diktátoři Salazar a Franco drželi stranou. Na SSSR
jakožto nečlena EU nedošlo, ale obávám se, že stínoval vzadu
jako potenciální alternativa spolupráce se Západem.
Z řečí odpůrců „Lisabonu“ mám pocit, že všichni seděli večer
před kongresem ve Vikárce s Václavem Bělohradským, autorem
předposlední kapitoly recenzované publikace. Kapitolu nazval
Český stát v Evropě a začal ji citátem z pamětí Václava
Černého na téma Mnichov, skončil pak dodatkem z června 2008,
který uzavírá slovy: „Mějme odvahu říci, že projekt jednotné
Evropy zkrachoval. Rozšířit EU... byla chyba, kterou už nelze
napravit.“ Extremistické názory bych očekával v periodikách
typu Haló novin, ale nikoli v tak kvalitní publikaci.
O problematiku evropské integrace se zajímám jen jako každý
demokraticky zodpovědný občan – co kdyby, nedej bože, se
poslanci alibisticky schovali za referendum? Rozhodně nejsem
odborník na tuto problematiku, ale vidět paranoidně v přístupu
k Lisabonské smlouvě Armagedon... Cožpak jsou ostatní
srovnatelné i menší evropské státy, které už Lisabon
ratifikovaly, padlé na hlavu? Jak to, že ony nevidí to
„strašné nebezpečí“?
Zatímco českým historickým duchovním předchůdcem sjednocení
Evropy je nesporně J. A. Komenský (v knize o něm píše Josef
Válka), patrona české země by mohli katolíci legitimně
považovat za patrona naší integrace do Evropy; Václav Havel mu
možná už zapálil svíčku. Obávám se, že Václavové Klaus a
Bělohradský se k němu nemodlí.
Petr Pavlovský, kritik |
