|
|
Každá rodina má svá tajemství
 Tragikomedie
Pedra Almodóvara Volver (v úterý 20. ledna ve 20.30 uvede ČT
2) je opět obsazená téměř výhradně ženskými hrdinkami.
Pokračuje v linii zpola vážně míněných, zpola již
ironizovaných skutků, jejichž inscenační pojetí vědomě
napodobuje telenovelní postupy. Hned úvodní scéna hromadného
čištění náhrobků na hřbitově v sobě obsahuje výsměch
stádnosti, umocněný lakonickým konstatováním, že o hrobku se
člověk musí starat stejně přičinlivě jako o chatu.
Sjednocujícím okamžikem se tak od první chvíle stává smrt. Do
jednoho současného zločinu se navíc prolnou vražedné události
minulé, vesměs zaviněné podvedenou či zhrzenou láskou a
mužskou obojetností. Přesně k tomu odkazuje samotný název:
výraz „volver“ znamená ohlédnutí zpět.
 Režisér
se soustředí na stárnoucí sestry Raimundu a Sole, které
hledají jak cestu k sobě, tak s vyrovnání s dávnými traumaty.
A k nim přistupuje vějíř dalších postav, s nimi těsněji či
volně spjatých. Jejich vztahy jsou značně výstřední, přepjaté,
poddávající se zveličeným zápletkám, které komiku těží z
nedorozumění a záměn – třeba Sole svou původně nezvěstnou
matku, již zprvu považovala za ducha, ukrývá, vydávajíc ji za
svou ruskou hospodyni. Ztřeštěnost a umanutost provází každou
z hrdinek, byť u každé se to projevuje jinak. Zejména s
Raimundou, kterou ztělesnila Penelope Cruzová, se pojí
groteskní, roztomile cynické dění, prosakující i do rozmluv
(zvláště když za pomoci ochotných kamarádek stěhuje nebožtíka
zledovatělého v objemné mraznici).
Almodóvarův vědomě kýčařský přístup, byť v nenápadných
pomrknutích souběžně shazovaný, se odráží nejen v celkovém
ladění, které s přehnanou dojemností i nabádavostí akcentuje
iluzorní rodinný soulad, v ustrojení zápletek i postav, ale
také ve splývání různých prostředí – ač na jedné straně stojí
Madrid a na druhé odlehlá vesnička s přežívající pověrčivostí.
Nejen tento, ale i předchozí Almodóvarovy filmy sázejí na
osvědčené stereotypy syžetové i vypravěčské, čerpají z
početných klišé, která přitom nenápadně přetáčejí. Pohrávají
si s balancováním na hranici amorálního vyústění, kdy zločin
zůstává nejen nepotrestán, ale navíc i neodhalen. Určitě to
není objevné, ale stále nás to pohoršuje. Což Almodóvar
zajisté ví, a proto svůj film takto zamýšlel.
Jan Jaroš, filmový publicista |
