Číslo 4 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s jazzovou zpěvačkou.
Janou Koubkovou.

Oprava Karlova mostu: fušeřina, nebo nutné zlo?

„Takové chyby, které jsme objevili na rozsáhlé rekonstrukci Karlova mostu, by se neměly vyskytnout na opravě venkovské kapličky, natožpak gotické památky z dob Karla IV.“ Tuto větu pronesl ředitel Památkové inspekce Ministerstva kultury Jiří Varhaník a možná ani netušil, že rozpoutá neutuchající polemiky o způsobu současné rekonstrukce Karlova mostu.
Právě tým Jiřího Varhaníka od července letošního roku šetřil způsob současné rekonstrukce. Koncem října vydal zprávu, v níž konstatoval, že při rekonstrukci došlo k závažným chybám a že mnohé z nich už nepůjde napravit.

To nejhorší je před námi

Současná rekonstrukce Karlova mostu vyvolává řadu otázek, ale ta nejtěžší část opravy gotické památky je teprve před námi. To je jeden z mála názorů, na kterém se shodnou kritikové i zastánci způsobu rekonstrukce. Zatímco teoretici považují opravu mostu za chybnou, praktici se hájí tím, že v daných podmínkách jinak postupovat nemohou.
Člen Klubu za starou Prahu Jan Bárta čtyři desítky let opravuje funkční historické kamenné památky. Mluví o sobě jako o muži z praxe, který ve svých rukou držel nejeden vzácný kus kamene. Jako technolog ví o složitostech podobných rekonstrukcí, na druhou stranu kolem Karlova mostu chodí každý den a souhlasí, že stavebníci řadu chyb skutečně udělali.
„Ty chyby uvidí každý turista, když se opře o zábradlí, osobně se ale domnívám, že tak jednoznačně negativní hodnocení opravy není úplně v pořádku. Jako by členové Památkové inspekce Ministerstva kultury nevěděli o tom, v jakém stavu Karlův most skutečně je.“
Jan Bárta vysvětluje, že první etapa rekonstrukce se odehrává na vrchní části Karlova mostu. Části zábradlí, které se vyměňují, jsou kvádry z  19. a hlavně z 20. století. Pouze ve spodních partiích zábradlí je několik kvádrů z dob Karla IV. A o ty se stavebníci rozhodně umějí postarat. Oříškem pro ně ale bude až skutečná podstata gotické památky – mostní oblouky a pilíře. Ty jsou podle technologa Bárty skutečně velmi hodnotné a autoři rekonstrukce hledají nové možnosti, jak k jejich opravě přistupovat.
„Mám za sebou hodně rekonstrukcí kamenných památek. Nikdo vám nikdy neřekne, v jakém stavu památky skutečně jsou, to se odhalí až při opravách. A pak nastupuje hledání, improvizace, polemika, protože my dnes opravujeme to, co před námi postavili naši předkové, kteří pracovali s jinými materiály, postupy a vědomostmi.“
Složitost rekonstrukce Karlova mostu určuje to, že se jedná o důležitou komunikaci a současně o významnou středověkou památku. „Musíme vyvážit hlediska technická, tedy postup opravy konstrukce mostu, a současně hledět na hlediska estetická a historická. A to tak, aby nám z toho nevyšla úplně nová stavba.“

Dědictví cementové malty

Ředitel Památkové inspekce a právník v jedné osobě Jiří Varhaník počítal s tím, že k nějakým chybám při tak náročné opravě dojde. Nečekal ale, že budou natolik zásadní a nevratné. Pracovníci Národního památkového ústavu spolu s vlastníkem mostu – Magistrátem hlavního města Prahy – se podle něj na složitou rekonstrukci nepřipravili dostatečně důkladně.
„Vždyť ani nemají v ruce novou analýzu rekonstrukce Karlova mostu,“ varuje a vysvětluje, že stavebníci pracují s nekompletním rozborem, jehož autoři zdůrazňují, že je potřeba vypracovat aktuální verzi.
Dřevěnou desku stolu v jeho pracovně pokrývají detailní záběry z opravy kamenného zábradlí mostu. Na první pohled je vidět, že něco není v pořádku. Kvádry na sebe nenavazují, ze spár vytéká šedá hmota, kterou by úhledněji dokázal zapravit snad i žák základní školy, na několika místech se z části právě opraveného zábradlí odlupuje kousek kamene.
„Když to na vlastní oči viděl jeden renomovaný pedagog z Akademie výtvarných umění, prohlásil, že je to pěkná fušeřina,“ dodává Jiří Varhaník.
O způsobu rekonstrukce Karlova mostu vedou odborníci debaty patnáct let. Zapojila se do nich řada světově uznávaných znalců.
„Diskusí probíhalo dost. V letech 1993 až 1995 bylo zpracováno asi osmdesát odborných posudků. Často se navzájem liší až  o 180 stupňů," nastínil složitost problému architekt Ondřej Šefců. Pracuje v Národním památkovém ústavu, v ústředním pracovišti Praha, a jako památkář má opravu Karlova mostu na starosti.
„Už šest let se o most starám a nedá mi spát. Profesně pro mě hodně znamená, že mohu být u jeho rekonstrukce, a z konstatování členů Památkové inspekce Ministerstva kultury jsem dost rozladěný. Jejich zpráva vůbec nebyla fér, protože dobře vědí, v jakém stavu most je, a jestliže to nevědí, tak ať se jdou podívat. My se tady potýkáme s problémy, které zavinily rekonstrukce předešlé. Hlavně ta poslední ze sedmdesátých let minulého století.“
Dělníci tehdy pracovali s cementovou maltou. Tu nejde odstranit majzlíkem nebo kladívkem, dnešní řemeslníci tedy musí použít sbíječky, které pískovcové kvádry často ničí.
Architekt Šefců mi přímo na gotické památce postupně ukazuje kritizovaná místa, která jsem předtím viděla na fotografiích, a snaží se mi dokázat, že jde o dílčí problémy, že podstatnější je oprava jako celek.
„Snažili jsme se projekt dostat na úroveň, která bude přiměřeně citlivá, ale zároveň nelze průzkumy oddalovat nekonečně dlouho. Pak by se mohlo stát, že budeme mít most perfektně zmapovaný a prozkoumaný, ale vlastní památka nám mezitím odejde,“ vysvětlil.

Střet teorie a praxe?

Památková inspekce Ministerstva kultury kritizuje mimo jiné to, jak byly kamenné kvádry ze zábradlí mostu a přihlehlých částí tříděny na ty, které budou vráceny zpět, a které budou nahrazeny kameny novými. „Výběr kamenů k vyřazení byl prováděn nekoncepčně, bez podmínek stanovených orgánem státní památkové péče a ve značném rozsahu. Počet vyřazených kamenných kvádrů výrazně přesáhl množství zjištěné diagnostickým průzkumem Přírodovědecké fakulty UK v Praze,“ píše se ve zprávě Varhaníkova týmu.
Památkář Šefců je na Karlově mostě skoro denně. Ve žluté helmě na požádání provede staveništěm nejenom ostatní památkáře a odborníky, ale i novináře, kteří o rekonstrukci chtějí referovat.
„Nejlepší je, když se lidé přesvědčí na vlastní oči, v jakém stavu most je, a že děláme, co můžeme,“ vysvětluje a bere do ruky část kamenného kvádru. Palcem a ukazováčkem jej velmi snadno rozdrtí. „Když někdo přijde a řekne, že ten kámen je v pořádku, měl by si také vyzkoušet, v jakém stavu kámen skutečně je,“ říká a holou rukou odlamuje další kousky kamene. „To není kámen, který bych mohl s čistým svědomím vrátit do tělesa mostu, vyfakturovat za to peníze a tvářit se, že je to všechno v pořádku,“ dodává. Celý spor souvisí podle něj s tím, že členové památkové inspekce jsou teoretiky památkové péče, kdežto ti, co na opravě mostu pracují, jsou lidmi z praxe.
Opouštím Karlův most a prodírám se davy. Po mostě projde ve špičce turistické sezony až třicet tisíc turistů denně. Přála bych si být na okamžik u toho, až se tahle památka bude opravovat v roce 2108. Jak asi naši potomci zhodnotí rekonstrukci, jíž jsme dnes svědky?

Michaela Vetešková, redaktorka Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál

Snímky Rudolf Mareš