|
|
Živelné vyprávění Tomáše Zmeškala
O loňském úspěšném románovém debutu Tomáše Zmeškala (1966)
Milostný dopis klínovým písmem slyšíme a čteme v poslední době
opravdu hodně, například v recenzi Vladimíra Karfíka (TR č.
13/2009). Kniha se umístila v anketě Lidových novin 2008 na
druhém až třetím místě a dočkala se i nominace na cenu
Magnesia Litera. A na rozhlasové Vltavě teď byla převedena do
četby na pokračování.
 Milostný
dopis klínovým písmem je takřka rodinnou ságou. Základní
dějový rámec spadá do Československa čtyřicátých až
devadesátých let minulého století. Hlavní děj je sklenut
příběhem Josefa a Květy Černých. Román není sestrojen podle
chronologické osy, a tak hned v první kapitole vstupujeme do
závěru šedesátých let a zastihujeme jejich dceru Alici
v okamžiku svatby. Na konci románu zas potkáme Josefa
v západočeských lesích v ohrožení života během posledních dnů
druhé světové války.
V průběhu četby se dozvíme, že Josef Černý se se svou ženou
Květou seznámil před válkou na přednáškách o kultuře Chetitů,
které pro veřejnost pořádal profesor Bedřich Hrozný, jenž
chetitštinu rozluštil. (Historie a mýty Chetitů pak provází
Josefa celým životem jako jakýsi pandán jeho lásky ke Květě.)
Květa tehdy dala přednost Josefovi před jejich společným
přítelem Hynkem. Ten začal v padesátých letech pracovat pro
komunistickou policii, a když byl Josef zatčen a uvězněn,
vydala se Květa za Hynkem s prosbou o pomoc a o radu. Hynek
zneužívá situace, nejprve vyčkává, pak následují psychicky i
fyzicky ponižující schůzky.
Další vrstvu románu tvoří vize cukráře Marka Svobody, které
zaznamenává rodinný přítel, psychiatr Lukavský. V románu
narazíme pod povrchem událostí tu skrytě, tu zjevně na jistou
„filozofii“ času, celé dílo je potom třeba nazírat jako pokus
o překročení těchto koncepcí v rámci románové syntézy. To, co
dělí jednoho člověka od druhého, je čas. Jak praví cukrář
Svoboda: „Vidíš, bratře, dvě a půl hodiny autem, to je velká
vzdálenost, a to my lidé jsme od sebe vzdáleni ještě více.“
Mezi Josefem a jeho ženou narůstá díky jeho mnohaletému
uvěznění vzdálenost, jež je prodloužena takříkajíc až za hrob
skrze poodhalené selhání Květy a Josefovu neochotu odpustit
jí. Ona vzdálenost zůstává jako odkaz a břemeno další
generaci. Dcera Alice nese tíhu minulosti. Vše, co jen
nevědomě tuší. může rozluštit a pochopit až s cizí pomocí. Čas
vzdálení a nenaplnění se zmnožuje, promítá se do dalších
příběhů nebo do zmíněných cukrářových vizí, které představují
kontrapunkt ke vztahu Josefa a Květy.
V románu Tomáše Zmeškala nejde o jednoduché lineární
vyprávění, o autobiografii, o dlouhou povídku či o
prodlouženou novelu. Jedná se o dílo promyšleně strukturované
a zároveň živé, místy fantazijně živelné. Jakkoli vyznívají
osudy protagonistů tragicky – a vskutku tragické jsou –,
tušíme, že tragické vnímání je otiskem touhy po smyslu, že
tragika je, jak praví Albert Camus, něco jako velké nakopnutí
neštěstí.
Dvanáctidílnou četbu na pokračování připravila Jana
Doležalová. Režii měl Aleš Vrzák, který do četby obsadil Danu
Černou a Aloise Švehlíka. Vysílá ČRo 3 – Vltava od čtvrtka 23.
dubna, vždy v18.30.
(ppp) |
