|
|
Na návštěvě u Janáčka
Tentokrát vás zavedu do vily, které se v Brně říká
Chleborádova, Řecká anebo také Janáčkův dům. A každý z názvů
sedí. Stavebníkem vily byl nejpravděpodobněji František
Ladislav Chleborád, právník a politik, který začínal svou
kariéru jako vychovatel ve šlechtických rodinách.
Se stavbou vily jsou spojeny hned dvě záhady. „Chleborádovým
záhy došly peníze, a tak nemovistost prodali obchodníkovi se
dřevem Ernstu Gürtlerovi,“ říká mi historik umění Jan Sedlák.
„Dnes už nevíme, za kterého majitele byla vlastně vila
postavena, ani kdo ji projektoval. Architektem mohl být
Germano Wanderley, anebo – a k tomu se dnes dějepisci
architektury kloní spíše – jde o projekt Antonína Tebicha.“
Ať tak či onak, je to jedna z nejhodnotnějších staveb, které v
Brně vznikly na sklonku 19. století. „Její projektant se
jednoznačně nechal inspirovat tvorbou slavného renesančního
či, chcete-li, manýristického italského architekta Andrey
Palladia, jeho vilami, které stojí v okolí Vicenzy a Benátek,“
říká můj průvodce. Na obě dvě strany – jednak do ulice
Kounicovy, jednak do zahrady ve Smetanově ulici – se vila
v patře otevírá sloupovými lodžiemi, které skutečně
připomínají portiky antického chrámu. Odtud její název Řecká
vila. Zábradlí lodžie do Kounicovy ulice zdobí bronzová busta
Leoše Janáčka. „Je to dílo známého českého sochaře Jana Štursy
a byla tu odhalena v roce 1948,“ upozorňuje mě Jan Sedlák.
Dnes patří Chleborádova vila brněnskému biskupství, které tu
provozuje Základní uměleckou školu se zaměřením na církevní
hudbu. A církevní hudební školství tu má dlouhou a slavnou
tradici. Obchodník se dřevem Ernst Gürtler své podnikání záhy
dovedl do konkurzu a po dalších peripetiích vilu získala
Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě, a to pro
varhanickou školu, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Právě
pro něho nechali v zahradě domu asanovat bývalé konírny, které
díky staviteli Aloisu Horákovi dostaly podobu roztomilé vilky
se secesním dekorem.
 „Když
se sem Janáčkovi v létě roku 1910 přestěhovali, měli tu
veškerý tehdy dostupný komfort – splachovací záchod, tekoucí
vodu, topení, prostě na tu dobu velmi luxusní bydlení,“
vypráví Jiří Zahrádka, kurátor janáčkovských sbírek Moravského
zemského muzea. V takzvaném Janáčkově domečku je totiž muzeum.
Při prohlídce mi to nedá, abych nepoznamenal, že vilka je
docela malá. „Velký salon, ložnice, pracovna, kuchyně,
místnost pro služku, komora, koupelna, záchod. Navíc předsíň a
atrium,“ vypočítává můj průvodce. „Je to opravdu takový menší
dům, ale Janáčkům to stačilo. Když se sem skladatel jako
šestapadesátiletý nastěhoval, už neměl děti, Vladimírek i Olga
zemřeli, takže se stěhoval pouze se ženou Zdenou a se služkou.
Navíc spoustu času trávil ve své pracovně v sousední
varhanické škole.“
Expozice o životě a díle světoznámého skladatele prozrazuje i
to, jak Janáčkovi bydleli. Je tu třeba skladatelova pracovna,
kterou odkázal Moravskému zemskému muzeu. „Nábytek si dovezla
paní Zdenka jako svůj svatební dar. Všimněte si: ač je Janáček
představitelem hudební avantgardy, nábytek odpovídá
měšťanskému vkusu člověka 19. století.“ V salonu můžete vidět
i Janáčkův klavír – vynikající nástroj značky Ehrbar, který
dostal jako svatební dar v roce 1881. U něj zkomponoval mnohá
ze svých slavných děl.
Václav Žmolík, moderátor a publicista
Pořad Po Česku vysílá ČRo 1 – Radiožurnál v sobotu i v neděli
v rámci bloku Víkendový Radiožurnál ve 13.10. Stejnojmenný
seriál připravuje Václav Žmolík i pro Týdeník Rozhlas.
Foto Miroslav Zavadil |
