|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Na skleničce s velikány
Sním o stolových společnostech starých časů. Představuji si,
jak vcházím do útulné vinárny, ke stolu v rohu se scházejí
moudří a rozšafní pánové. Přinášejí nám džbánky dobrého
vína... Dovoluji si nastolit dnešní téma: „Občan aby politiky
málem politoval. Málokterá profese je v takovém podezření
z nekalých praktik a nízkých motivací. Už babičky nám
vštěpovaly lidová moudra typu: politika je svinstvo a vždycky
byli páni. Zážitky z dob křiváckého režimu nám to nijak
nevyvracely...“
„S babičkami do jisté míry souhlasím,“ přikyvuje Abraham
Lincoln: „Politici, to je skupina mužů, kteří kromě zájmů
národa mají ještě své vlastní zájmy a kteří alespoň jako
skupina jsou o krůček vzdáleni od poctivých lidí.“
Jean-Jacques Rousseau se slavným státníkem souhlasí: „Celá
dovednost těchto velkých politiků spočívá nakonec v tom, že
dovedou zaslepit oči těch, které potřebují, a lidé se pak
domnívají, že pracují v jejich zájmu, ale oni ve skutečnosti
pracují pro sebe.“
Dovoluji si připomenout, že náš zájem o politiku vzrůstá
v dobách, kdy bychom měli jít k volbám. V těchto chvílích
slyšíme častý povzdech: Nevím, koho volit, vždyť všechny
partaje mají máslo na hlavě! „Kdyby se nemusely volit strany,
ale mohli bychom si vybírat jako rozinky z vánočky jen ty
nejdůvěryhodnější osoby, rozhodovali bychom se snadněji,“
rozumuji.
Jenže s partajemi volíme i jejich pravicově či levicově laděný
program, a tím prý jaksi rozhodujeme o své budoucnosti.
Troufám si tvrdit, že mezi programy nejsou tak velké rozpory,
aby se jejich volba zásadně podepsala na našem životě. A pak –
kolikrát jsme už byli svědky toho, že se levicová vláda
chovala v duchu pravice a naopak? Všechny ovšem proklamují, že
jim jde o prosperitu státu a blaho občanů, a až na znepokojivé
komunisty, hodlají ctít demokratické vymoženosti.
Nikita Chruščov se na poznámku o komunistech zakyselil, ale
přihodil také polínko skepse: „Politik je člověk, který slíbí,
že postaví most i tam, kde není řeka.“ José Ortega y Gasset ve
věci nesnadného výběru mezi pravicí a levicí se mnou ovšem
nejen souhlasil, ale ještě přitvrdil: „Být levicový stejně
jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk
může vybrat, chce-li se stát imbecilem.“ Česko-polský esejista
Gabriel Laub k tomu trefně dodává: „Demokracie drží krok s
výrobou hotových jídel: není už třeba podplácet voliče, lze
koupit hotové poslance“ a autor Zvonokosů Gabriel Chevallier
přitaká: „Neznám režim, který by se v rukou podvodníků osudně
nezvrhl, i kdyby měl sebekrásnější úmysly.“
„Prosím vás,“ zkřivil ret esejista a básník Ralph Waldo
Emerson a dolil si sklenku. „Demokracie je vláda tyranů
korigovaná novináři!“ Vrtíme hlavou. Tyrani jsou přece
z jiného světa! A František Rieger korunuje debatu střízlivým
závěrem: „V politice je nejlepším měřítkem výsledek.“ Tak na
ty výsledky, ťukáme si naplněnými sklenkami. |
