|
Jan
Halas, publicista
Vrabci o tom cvrlikají
Je to pro nás varovná zkušenost a musíme za ni poděkovat
bratrům Polákům. Veřejnoprávní stanice Varšava 2 – obdoba naší
Vltavy – se dostala do neřešitelných finančních problémů a
rozhodla se na ně odpovědět svérázným způsobem. Celý jeden den
nevysílala své pravidelné kulturní programy ale pouze ptačí
švitoření.
Mám rád tyto zvuky přírody, pokud samozřejmě nejde o kohoutí
kokrhání ve tři hodiny ráno, ale z rádia? Čeho je moc, toho je
příliš a nevím, jak bych se tvářil, kdyby se mi z Vltavy místo
třeba Osudů ozvalo čimčarara čim čim čim.
Proč ten neobvyklý protest? V Polsku se totiž naplnilo to, oč
už téměř dvě desetiletí usilují někteří naši politici
prostřednictvím poslanců svých stran – o zrušení
koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financemi ze
státního rozpočtu. Naštěstí k tomu u nás ještě nedošlo, ale
prostřednictvím populistických řečí je o správnosti takového
počinu přesvědčena i část obyvatelstva, takže nebezpečí není
vůbec zažehnáno.
Politikům jde samozřejmě o zničení rozhlasové a televizní
nezávislosti ve zpravodajství a publicistice, aby v plné míře
platilo úsloví „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Že by si
většina z nich uvědomovala, že rozhlas a televize jsou také
kulturními institucemi, z toho je nelze podezřívat. Kulturu
totiž vždycky chápali jako zbytečný luxus a drahého koníčka,
kterému holduje jen pár podivínů.
Do dějin už vstoupil výrok našeho současného pana prezidenta,
že přece Vltavu nikdo neposlouchá, takže peníze ze státního
rozpočtu na její vysílání by byly vyhazovány oknem.
Normálního člověka nemusím samozřejmě přesvědčovat, že si
politici tohoto druhu nevidí na špičku nosu. Oni totiž netuší,
že lidé bez kulturních potřeb se pomalu ale jistě stávají
neovladatelnou smečkou, která při svém drancování a plenění
státu nakonec zničí i je v extatickém tanci kolem zlatého
telete.
Současné podezřelé dění kolem mediálních radních svědčí o tom,
že krátkozraké politické tlaky na veřejnoprávní instituce
nepolevují. Polský Sejm těmto tlakům vloni podlehl a výsledky
na sebe nenechaly dlouho čekat. Národ s vysokou a tradiční
kulturou byl donucen celý den poslouchat v originále to, co si
už dávno štěbetají vrabci na střechách.
Je až s podivem, že ti lidé, které jsme si mimochodem sami
zvolili, nejsou schopni si uvědomit, že jedinými investicemi,
kterými mohou překonat současnou hospodářskou krizi, jsou
investice do kultury, vědy a školství. Takové šrotovné nám
může pomoci jen v tom, že ve více autech se nás víc pozabíjí a
tím se zmenší množství nezaměstnaných a hladových krků.
Omlouvám se za ten cynismus, ale nevím, jak důrazněji volat po
nápravě. Podaří-li se politikům osedlat svobodu tisku,
rozhlasu a televize, nastane neodvratný konec hospodářské
prosperity i jejich milovaných koryt. |