|
|
 Koledování
s Kočkem
Vánoční alba jsou odnepaměti „povinnými sestavami“ hudebníků
napříč žánry a každým rokem jich přibývá. Mnohdy jsou ovšem
motivace protagonistů pohříchu čistě komerční – vždyť kdy
jindy prodat desku, než v čase ducha dávno zbaveného
adventního nákupního třeštění. Také předvánoční trh těchto dnů
je často bizarně uchopených vánočních evergreenů plný –
zakoupit si je můžete v provedení až postmoderně pestré směsky
interpretů, od Boba Dylana přes Darinku Rolincovou po Andreu
Bocelliho... Alb, která před více či méně popovým vánočním
pozlátkem zdařile uhýbají, zkrátka vždy bylo jako šafránu.
Letos mezi ně zcela jistě patří Koleda, s níž přišel valašský
písničkář Tomáš Kočko (vydává Indies Scope).
 Absolvent
ateliéru muzikálového herectví a navrch ještě operní režie
brněnské JAMU na sebe prvně výrazněji upozornil před deseti
lety, kdy s kapelou zvanou Orchestr vydal své první album
Horní chlapci, na kterém zhudebnil básnické texty Ladislava
Nezdařila. Od té doby Kočko připravil další čtyři řadové
desky, režíroval, psal scénickou hudbu nebo třeba aranže k
písním Jaromíra Nohavici pro projekt Těšínské niebo. Jeho
Orchestr se zatím vyprofiloval jako suverénní soubor stojící
na pomezí folkloru a jeho citlivou modernizací – v žánru world
music už pár let platí za tuzemskou špičku a koncertní
„výpady“ podniká i za hranice.
Charakteristický zvuk Orchestru i autorsko-interpretační
přístup jeho vůdčí osobnosti zůstaly zachovány i na albu
Koleda, přestože bylo do studia přizváno i množství
hostujících muzikantů (cimbálovka Valašský Vojvoda, „mužácký“
Presúzní sbor z Velkých Pavlovic, flétnista Michal Žáček).
Větší část z jedenácti písní tvoří originálně zaranžovaná
vánoční klasika (Nesem vám noviny, Byla cesta ušlapaná) i méně
známé moravské lidovky na dané téma (Ondrašku s Juraškem, Co
nam ty daš), s nimiž ale hladce souzní i původní Kočkovy
skladby Hej, koleda! a Kračún.
K dobrému dojmu z desky, která vánoční atmosféru nepředstírá,
ale skutečně ji plnými hrstmi rozdává, přispívá také to, jak
pojal výtvarnou podobu její limitované edice grafik – do
třístránkového digipacku s ražbou na titulu a nezbytným
bukletem vměstnal dokonce malý leporelový betlém. Nápad vážně
„šťastný a veselý“...
Milan Šefl
|
