|
|
 Ivan
Kraus, spisovatel
Psí život
S každoročním počátkem deštivého počasí a s dlouhými zimními
nocemi doléhá na lidí deprese. O tom, že přepadá i psy, jsem
se dozvěděl teprve nedávno od Singera.
Když terier Bingo začal ztrácet chuť k jídlu, byl letargický a
neustále spal, rozhodli se Singerovi vyhledat odborníka. Od
psího terapeuta se dozvěděli, že některé zvíře propadá
melancholii nebo depresi také proto, že páníčci jsou před
rozvodem. Pes je nejistý a netuší komu připadne. Jiní psi
nesnáší rodinné hádky, alkoholismus nebo postrádají dostatek
něhy.
Psí terapeut se nejprve ujistil, že Singerovi nespadají do
žádné z těchto kategorií a pak jejich psa prohlédl.
„Během zimy musíte dbát o to, aby váš pes měl neustále co
dělat. Je celá řada způsobů, jak ho zabavit. Například byste
mu mohli schovat jeho oblíbené hračky. Pes je bude hledat, a
to mu zvedne náladu.“
Singera rada překvapila. Sdělil terapeutovi, že když mu
manželka dá holení na jiné místo, než na to, na které je
zvyklý, takže ho musí hledat, vždycky ho to rozladí.
„Bingovi se nic takového nestane. Ten se přece neholí,“
pravila paní Singerová a usmála se na zkoprnělého terapeuta.
Manželé udělali všecko tak, jak jim to odborník poradil.
Psův stav se však nezlepšil.
Svědčily o tom záznamy, které si Singer o něm vedl. Ze svého
zápisníku mi přečetl, že Bingo neprojevil zájem o novou
plastikovou myš. Plyšového zajíce sice dvakrát našel, ale den
před Štědrým dnem ho omrzel. Speciální gumovou veverku, jejíž
materiál odpovídá evropským nařízením pro bezpečné a zdravotně
nezávadné psí hračky, sotva očuchal. Plastikovou kočku odhodil
po prvním použití a později se jí dokonce vyhýbal. Dva míčky
nechal ležet pod skříní. Gumového krtka, který po stisknutí
píská, vzal dvakrát do huby, ale pak ho vyplivl, ačkoli
pískací zařízení, na které je záruka, dosud fungovalo. Také
ježečka se speciálními bodlinami (rovněž podle evropských
psích bezpečnostních norem) nechal ležet.
„Takže terapie nepomohla?“ podivil jsem se.
Singer zavrtěl hlavou.
„Horší je, že si oblíbil něco jiného. Prázdnou plastikovou
láhev od minerálky."
Na jaře se ukázalo, že dává přednost láhvi od Mattonky. Je
tvrdší než Pellegrino a křupavější než Evian. Nejhorší ale je,
že když si pes s lahví hraje, vydává plastik hrozný zvuk.
Bohužel si hraje často i v noci, takže Singer nemůže spát.
„Můžete mu přece láhev vzít a dát mu ji až druhý den.“
„To nepadá v úvahu. Když mu láhev vezmeme, nastane klid, ale
je smutný. To nevydrží manželka. Když vidí, v jakém je zvíře
stavu, hned mu hračku vrátí,“ povzdychl si páníček.
Po dalším koňaku mi něco prozradil. Ale jen pod podmínkou, že
to zůstane mezi námi.
„Mám dojem, že pes smutek jen předstírá,“ pravil tiše.
„Proč by to dělal ?“ podivil jsem se.
„Protože ví, že tím zapůsobí na paničku.“
Na jaře, když jsem Singera znovu potkal, vypadal unaveně. Hned
po prvním koňaku mi vylíčil, co se děje. Terapeut varoval
manžele, že pes by mohl láhev od minerálky rozkousnout a část
spolknout. Museli mu tedy hračku vzít a pes upadl opět do
deprese. Ta vyvolala depresi paní Singerové.
Při další návštěvě odborník upozornil manžele na to, že psi
prožívají depresi jinak než člověk. Nemají druhou signální
soustavu. Proto nemají nadhled a nevědí, co se vlastně děje.
Nakonec jim poradil: měli by psovi opatřit štěňátko. Psi si
prý spolu budou hrát a navzájem se tak rozveselí.
Paní Singerová byla hned pro. Singer tak nadšený nebyl.
Protože nerad něco ponechává náhodě, učinil soukromý průzkum.
Pohovořil si s jedním advokátem, který si kvůli
melancholickému dobrmanovi opatřil stájového pinče. Z počátku
situace vypadala nadějně a psi si skutečně spolu hráli. Na
podzim je však hra omr-zela a byli letargičtí oba.
Singer si představil depresivní psí smečku s depresivní
paničkou a dalšího psa odmítl.
Sdělil své choti, že v otázce nákupu dalšího psa je ochoten
ustoupit, ale jen pod jistou podmínkou: bude se smět stýkat s
dámou, která by ho rozveselovala.
Raději jsem se neptal, co návrhu řekla manželka.
Prozradil mi to sám.
„Nevěřil byste, jak je od té doby žena kousavá!“ |
