|
|
Utíkej, doktore, utíkej, honí tě běs divokej
Režisér Martin Dolenský se v titulcích svého filmu Chyťte
doktora (v neděli 24. ledna ve 20 hodin uvede ČT1) skryl za
pseudonym Martin Ed Woolf. Snad chtěl naznačit spřízněnost s
americkým filmařem Edem Woodem, mnohokráte označeným za
nejhoršího režiséra všech dob. Dolenský však ve své komedii
dokazuje, že umí rozesmát jako málokdo. Tvůrce, jenž si napsal
i scénář, tu zaujme několikerým ozvláštněním. Vedle několikrát
zdůrazněného paradoxu, že právě gynekolog přivede do jiného
stavu svou milenku, načež se mu počne hroutit i doposud klidné
manželství, si pohrává i s tvarovou výlučností.
Režisér postupně předloží trojice různorodých, avšak k
obdobnému výsledku spějících verzí téže události. Doktor
Goldberg se totiž rozhoduje, jak by měl vyvstalou nesnáz řešit
– jednou se vrací k ženě, podruhé odejde k milence, potřetí si
choť vymíní, že chce svou sokyni bezpodmínečně poznat. Jenže
nebohý protagonista se pokaždé stává štvancem: ať učiní
cokoli, z pasti není úniku. V narůstajícím koloběhu
ztřeštěností vycítíme návaznost na tradici Lipského či
Schulhoffových normalizačních komedií, které chtěly publikum
aspoň na chvíli odvést od starostí všedních dnů.
 Film
se opírá o dvě velké přednosti: výstižně napsané rozmluvy,
věrně odrážející trapasovitou existenci páně lékařovu, a
skvostné herecké ztvárnění nejen ústřední postavy. Doktora
Goldberga se ujal před kamerou debutující Michal Malátný.
Komediálně nadsazenou uštvanost, dotvrzenou i umanutým
pobíháním či přejížděném z místa na místo, dokresluje
dyšností, zajíkáním a omlouvavými postoji. Navíc Malátný –
jako člen skupiny Chinaski – výrazně ovlivnil i podobu
hudebního doprovodu.
Ještě větší uznání si však zaslouží Tatiana Vilhelmová, která
se bravurně vypořádala s protikladnou dvojrolí milenky i
manželky. V obou případech se přitom vydala za hranice své
obvyklé typové škatulky – jako černovlasá milenka s výrazem
dotčené „osudové ženy“ se vyznačuje sklonem k naschválům, coby
milující manželka (odpozorovaná v bezmála formanovské
drobnokresbě), jež po porodu ztratila úplně chuť na sex,
exceluje v rovině upjaté ješitnosti, zkratového utíkání k
mamince. Tu si zahrála Iva Janžurová – plně v intencích svých
předchozích maminkovských rolí. Odlišnou výrazovou polohou,
zcela oproštěnou od přitroublého hekání, překvapí Luděk Sobota
coby nástrah světa znalý primář. Poznáme i několik neherců:
například sexuolog Petr Weiss pozvaný do televizní besedy
ztělesňuje vlastně sám sebe.
Jan Jaroš, filmový publicista |
