|
|
Xaver, Vojcek a jiní Magoři aneb To „nej“ z rádia
V minulém čísle jste se na tomto místě seznámili s
nejvybranějšími kulturními zážitky roku 2009 – jak je redakci
v tradiční anketě sdělili blízcí spolupracovníci a přátelé
Týdeníku Rozhlas. V tomto čísle si vám dovolujeme nabídnout
rozhlasovou část ankety. Dalších autorů tohoto listu jsme se
zeptali na jejich rozhlasový zážitek roku a požádali také o
zdůvodnění svého soudu. A ještě užitečná, byť ne zcela
zaručená informace: velkou část pořadů, na které znovu
upozorňují následující řádky, byste měli nalézt v internetovém
Rádiu na přání.
 Jakub
Kamberský, student FF UK, publicista
V množství hodnotných projektů, kterých rozhlas každoročně
vyprodukuje desítky, u mě za rok 2009 jednoznačně vyhrál
dokumentární cyklus týmu Marka Janáče Proces H, který naprosto
srozumitelnou, nikoli však povrchní formou, rekonstruoval den
po dni zinscenovaný proces s Miladou Horákovou a ostatními
obviněnými v roce 1950. Na celém projektu oceňuji zejména
kompletně odvysílané archivní záznamy tehdejšího vysílání
Československého rozhlasu. Právem lze říci, že cyklus nebyl
rozhodně doplňkem stejnojmenného televizního dokumentárního
cyklu.
Foto Jarka Šnajberková
 Petr
Pavlovský, kritik
Na ČRo 3 – Vltava mě loni nejvíc zaujaly Osudy Jana
Vladislava, vzpomínky básníka, esejisty a překladatele uvedené
krátce před jeho úmrtím. Pořad připravil Jiří Vondráček.
Stejný autor je podepsán i pod pořadem „Nedivadlo“ Ivana
Vyskočila natočeným k osmdesátinám spisovatele a dramatika. A
z programu ČRo 6 bych vybral Názory a argumenty, po mém soudu
nejlepší komentátorskou rubriku v našem mediálním světě.
Vladimír Karfík, publicista a literární kritik
Nestačím se divit, jak jsme pořád konzervativní, jak těžko se
tu prosazují soudobá díla, nejhůře snad v hudbě. Ze světa
chodí zprávy, s jakým úspěchem se tam hrají moderní čeští
skladatelé, a tady, vyjma Brna, máme stoletý problém snad i s
Janáčkem! Že bychom byli posluchači tak zaostalí? Dosti dávno
jsem se ocitl na mši v Buckowě, a co tam neslyším – Klementa
Slavického! To se u nás nemohlo stát. Setkat se třeba
s Foerstrem, toť skoro zázrak. Za jeden z největších výkonů
Českého rozhlasu tedy mám loňskou jubilejní péči o seznámení
s nevídaným rozsahem, formální rozmanitostí a živostí díla
Bohuslava Martinů, doposud nepřiznaného klasika.
Rita Kindlerová, překladatelka
Bohužel, loni jsem žádný úžasný zážitek s rozhlasem neměla.
Připadá mi, že her a dramatizací je čím dál méně, opakují se
staré věci, což je fajn, ale většinou v takovou dobu, kdy je
člověk ještě v práci, nebo už spí... Každopádně mám pravidelné
zážitky s Ivanem Rumlem v nedělním pořadu Krásné hlasy na
Vltavě. Už si ani neděli bez árií nedovedu představit. A
stanice D-dur udělá také vždy celkově dobře. Díky jim za to.
 Jan
Halas, publicista
Při tom množství slyšeného je odpověď takřka nemožná.
Vzpomínám, že se mi velice líbil Páteční večer k osmdesátinám
Ivana Vyskočila, pak většina Osudů a líbilo se mi také
Buriánkovo nastudování Ioneskovy Plešaté zpěvačky. Tato milá
„absurditka“ se v rozhlase cítí lépe než na jevišti.
Přemysl Hnilička, publicista,
tvůrce internetových stránek Panáček v říši mluveného slova
Loňský rok byl na zajímavé a kvalitní inscenace velmi bohatý.
Zmínil bych hru autorské dvojice Jaroslav Rudiš – Petr Pýcha
Salcburský guláš, ale především seriál Jana Vedrala Xaver,
který před Vánocemi v premiéře uvedla stanice Vltava a který
skvěle ukazuje nejen historickou postavu Miroslava Mráze,
neuvěřitelně hrůznou to figuru české komunistické a především
normalizační pa-kultury, ale i nepříliš pěkné zákulisí
veřejnoprávního rozhlasového média. Jan Vedral ve své nejlepší
formě. Pochvalu si zaslouží i letos ukončený cyklus Jiřího
Kamena z knih Korespondence V+W Sranda přestává, a to bohužel
často, humor nikdy. Jde o vynikajícím způsobem připravený
literární pořad s výjimečnými přetělesněnými Jiřím Hromadou
(Werich) a Lukášem Hlavicou (Voskovec). Šlo o náročný úkol –
vybrat z tisíců stran literárního odkazu Osvobozených to
nejzajímavější a přitom se vyhnout určité bulvarizaci (přeci
jen, oba pánové ve svých dopisech řeší i soukromé problémy).
Nejvíce se vydařil asi nejnáročnější, poslední díl – loučení
dvou starých klaunů a siamských dvojčat přes oceán.
 Hana
Primusová, publicistka
Některé pravidelné pořady Českého rozhlasu už téměř rituálně
rámují můj víkend. Začíná to sobotou, kdy vstávám s Meteorem a
dopolední kávu popíjím s Klubem osamělých srdcí seržanta Pepře
na Praze (což mi někdy „překazí“ Vltava, zláká-li mě obsah
Víkendové přílohy). A končí nedělními večerními Schůzkami
s literaturou na Vltavě. Právě tento cyklus mi přinesl
„rozhlasový zážitek roku 2009“: Byl to pořad Kde je domov,
v němž vynikající překladatelka Jana Zoubková představila
osobnost a dílo letošní nositelky Nobelovy ceny za literaturu
Herty Müllerové.
Jan Mattuš, překladatel a publicista
Zážitkem byl dvouhodinový přenos z de facto dvousekundové
události, když jsem na zpravodajské stanici španělského
rozhlasu poslouchal závěr volby pořadatele olympiády 2016. Šlo
jen a pouze o to, že se rozbalí a přečte papírek se jménem
vítěze (Madrid nebo Rio de Janeiro). Ten vrchol nastal zhruba
v polovině vysílání, když hodinu předtím dokázali reportéři
neuvěřitelně gradovat napětí, druhou hodinu je zase mírnit.
Vyhrálo Rio, jásot nezavládl, ovšem uvařit takové drama
z takové vody svedou jistě jen rozhlasoví profíci první
kategorie!
 Miloš
Doležal, básník a redaktor ČRo 3 – Vltava
Četba na pokračování – Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh
Plastic People. V režii Markéty Jahodové účinkovali „Magor“ a
Oldřich Kaiser. Neherec s hercem ve skvělé, ba přímo
kongeniální kombinaci.
Foto Tomáš Lisý
Agáta Pilátová, publicistka
Trochu jsem váhala nad cyklem Osudy na stanici Vltava, který
mám ráda (i když většinou stíhám až v popůlnoční repríze), ale
nakonec přece jen volím rozhlasovou osobnost, která (nejen
mně) dlouhodobě přináší inspirativní zážitky. Wanda Dobrovská,
spolupracovnice ČRo 3 – Vltava, se většinou věnuje soudobé
vážné hudbě. Výtečná komentátorka, popularizátorka i
moderátorka, která umí přiblížit řeč moderní a současné
hudební tvorby jako málokdo. Činí tak s osobním nasazením a
přitažlivě; prezentuje informace, výklad i zasvěcený názor;
dokáže vyprávět i hodnotit. A ještě tak, že máte dojem, jakoby
to říkala jen vám.
 Ivan
Němec, publicista
Nevšedním zážitkem bylo pro mě první rozhlasové nastudování
Büchnerova Vojcka. Ceny, které si tato inscenace odnesla ze
světových festivalů, svědčí o tom, že moje uznání nezůstalo
osamocené. Obdiv zaslouží úprava scénáře dramaturga Hynka
Pekárka, jenž se dokázal vyrovnat s nevšední kompozicí
nedokončené dramatické předlohy. Oceňuji vynalézavost, s níž
dokázal režisér Aleš Vrzák využít významotvornou scénickou
hudbu a emocionálně působící zvukový design Michala Rataje.
Obdivuhodná byla i režisérova detailně promyšlená práce
s herci, kteří podali vynikající výkony.
Foto David Novotný
Jitka Novotná, publicistka, tisková mluvčí SOČRu
Docela nedávno pozvala Jana Klusáková do pořadu SOS paní,
která seděla v brněnském studiu, nápadně a často se smála a
byla představena jako autorka knížky Maminko, nezpívej. (Moje
dcera ke mně vysílá spíš opačné prosby..., každopádně jsem
předpokládala, že ke slovu přijde téma „hudba v rodině“.) Záhy
se ukázalo, že ona veselá paní je maminkou dvou chlapců, z
nichž jeden je postižen autismem, dětskou mozkovou obrnou a
epilepsií. Druhý se do devíti měsíců jevil být v pořádku, pak
ale padla krutá diagnóza: ani on není bez problémů. Najednou
mi smích Jany Makovcové zněl docela nově. Dával tušit
neobyčejně silnou bytost, v mnoha ohledech inspirativní, a v
neposlední řadě obdařenou nadhledem a humorem. To působivé
setkání po rozhlasových vlnách mě přivedlo k pokornému
zamyšlení nad pojmy, jako jsou štěstí, vděk a naděje.
 Milan
Šefl, redaktor Týdeníku Rozhlas
Mým nejvýraznějším rozhlasovým zážitkem roku je sedmidílný
seriál Xaver, v němž Jan Vedral nesmírně kreativně zpracoval
svým způsobem fascinující příběh komunistického rozhlasového
agitátora schopného a ochotného ničit osudy druhých. Vedralova
Xavera lze ale sledovat i jako svébytný esej o společnosti,
která se bojí přiznat si pravdu, byť je do očí bijící. Další
rozhlasovou radost mi pravidelně přinášela četba na
pokračování z Jirousova Pravdivého příběhu Plastic People, v
níž se „Magorův“ autorský přednes prolínal s nápaditou
interpretací Oldřicha Kaisera. A na závěr si neodpustím
smeknout před tím, jak zajímavé a „aktuální“ hosty si do
pořadu Nad věcí ČRo 1 – Radiožurnálu pravidelně zve Jana
Klusáková a jak příjemné a obsažné ty rozhovory jsou.
Foto Vít Klusák
Milan Pokorný, šéfredaktor Týdeníku Rozhlas
Snad mi bude prominuto, když název ankety posunu do množného
čísla. Chci totiž psát o Víkendové příloze stanice Vltava,
dezertu v nabídce Českého rozhlasu 3, která marnotratně, bez
jediné reprízy (za kterou se velmi přimlouvám) plýtvá skvělými
nápady i neméně skvělými způsoby jejich zpracování. Tady je
věru těžké vyzvednout jediný pořad. Byla jím surrealisticky
labužnická montáž Pochválen buď, otče knedlíku? Či rozhlasové
trojité salto na závěr roku – Klauniády na Vltavě? Rukopis
týmu Víkendové přílohy je dobře rozpoznatelný v
silvestrovských maratonech – ten předloňský, podzemní, jsem si
pořádně vychutnal až koncem loňského srpna, na letní opakování
toho zatím posledního se těším už teď.
Připravil Milan Šefl |
