|
|
Hlasem oživený duch Masarykovy odvahy
Impulzem ke vzniku Hovorů s T. G. Masarykem byla žádost, s níž
se na Karla Čapka ve druhé polovině dvacátých letech minulého
století obrátilo jedno německé nakladatelství, aby napsal
životopis našeho prvního prezidenta. Čapek sice této prosbě
nevyhověl, ale napadlo ho, že by Masarykovu osobnost mohl
čtenářům přiblížit tím, že napíše, o čem spolu hovořili ve
chvílích setkání – a těch nebylo málo. První díl Hovorů, jenž
vyšel v roce 1928 a soustředil se na průběh Masarykova života
do jeho příchodu na pražskou univerzitu, tedy nevznikl tak, že
by Čapek kladl svému protějšku otázky a zaznamenal jeho
odpovědi, ale že po paměti rekonstruoval jeho vyprávění, jež
pak Masaryk písemně upravil a doplnil. I přes svou literární
genezi však Hovory při četbě budí dojem bezprostřednosti a
spontánnosti.
Tato specifická kvalita knihy zvláště vynikne v její zvukové
podobě, o niž se zasloužil soukromý vydavatel Petr Kopecký
z Lysé nad Labem. Čapkovy Hovory s TGM nedávno vydal jako
komplet dvou CD, na nichž je ve formátu mp3 zaznamenána četba
trvající sedmnáct a půl hodiny. V režii Josefa Protivy slyšíme
Masarykovo vyprávění v interpretaci Rudolfa Pellara a Čapkovy
vstupy a otázky, jež se objevují ve třetím dílu Hovorů (druhý
byl vydán v roce 1931 a třetí o čtyři léta později), pak
v podání herce Jiřího Hanáka.
 „Masarykova
věta má být čtena pomalu, ne jedním dechem; dejte si s ní na
čas, a vydá vám nejenom svůj celý smysl, ale i osobní přízvuk
a duchovní typus toho, jenž ji vyslovil,“ napsal Karel Čapek
ve vynikajícím rozboru Masarykova řečového stylu a myšlení,
který jako apendix k Hovorům vydal v roce 1935 pod názvem
Mlčení s T. G. Masarykem (také tento titul je součástí
nahrávky). Rudolf Pellar se Čapkova doporučení drží, a tím
zároveň osvědčuje jeho oprávněnost: před námi vyvstává
s neobyčejnou plastičností jak téma Masarykových promluv, tak
tektonika jeho myšlení a uvažování. Což je zvláště významné u
třetího dílu Hovorů, jenž se na rozdíl od prvních dvou již
nevěnuje Masarykovu životu – ten byl dynamický a vzrušující už
sám o sobě –, ale jeho názorům filozofickým, náboženským a
politickým. I v nich se odráží Masarykova velikost daná jeho
bytostnou odvahou směřovat k pravdě a bojovat za ní. Právě
boje, jež podstoupil – ať již na poli ducha, či politické
praxe –, dávají jeho výzvám k mravnosti a svobodě punc ryzosti
a činí z nich směrnici platnou dodnes.
Bronislav Pražan |
