|
|
 Ivan
Němec, publicista
„Milý kamaráde, potřebujete víc sebevědomí...“
V novodobých dějinách české literatury je nemálo osobností,
s jejichž jménem a zvláště pak dílem se některé generace ne
vlastní vinou míjely. Většinou to byli spisovatelé a básníci,
kteří se svým životem i tvorbou vymykali ideologii, jež se nad
českou literaturou všemocně rozprostřela po únoru 1948. Jména
těchto tvůrců se nevešla do osnov literatury ani do čítanek a
byla vytlačována na samý okraj čtenářského povědomí tak, až se
ztratila. Platí to i o Klementu Bochořákovi, kunštátském
rodákovi, kterého slovníkové příručky obvykle charakterizují
jako básníka „výrazně spirituálního ladění, křesťana,
vnímajícího svět s pokorou a odevzdaností do vůle Boží“.
Lze tedy jen přivítat, že Schůzky s literaturou se přiřadily
k pořadům, které život a dílo básníka, nazývaného často
„člověkem františkánské pokory“, opět oživují. Literární pásmo
„zasutých veršů a poutí Klementa Bochořáka“, které jeho mladý
autor a zároveň režisér Tomáš Soldán nazval slovy veršů Ze
studně večera kdos něžný vážil krev, vzniklo v brněnském
studiu Českého rozhlasu a svou premiéru mělo na stanici Vltava
10. ledna, tedy týden před nedožitým stoletým výročím
básníkových narozenin.
Scénář pásma byl přehledně rozčleněný do kapitol, jejichž
vnitřní uspořádání mělo svůj pevný řád. Nezbytné informace
biografické, které dostával posluchač v chronologickém sledu,
se střídaly s úryvky korespondence mezi básníkem a jeho
přítelem Halasem a s ukázkami Bochořákovy tvorby, v nichž se
většinou objevovaly obrazy vztahující se k danému životnímu
období. Obvyklý postup literární montáže však výrazně nabyl na
poutavosti tím, že režisér Soldán zařadil do svého pásma i
„živé“ vzpomínky Bochořákova syna Tomáše, který uváděné
životopisné údaje doplnil celou řadou zajímavých detailů a
postřehů. (Škoda, že technická úroveň nahrávky nebyla na
stejné výši jako zbytek pořadu.) Mohli jsme tak projít
básníkovým kunštátským chudým dětstvím, povšimnout si, jak
výrazný vliv měl na počátky Bochořákovy poezie František Halas
a jak jeho tvorbu ovlivnil obdiv k veršům Jana Zahradníčka,
Ivana Blatného či Jiřího Ortena. Básníkův syn Tomáš mluvil o
otcově nepraktičnosti, prostotě, přímosti, skromnosti,
zázračné paměti i nepatetické odvaze, s níž na počátku
padesátých let vystoupil ze Svazu spisovatelů na protest proti
vykonstruovanému procesu s Janem Zahradníčkem, vědom si
důsledků, které ponese. Potvrdil, že Klement Bochořák byl
pokorný vůči Bohu, v něhož věřil, ale zároveň upřesnil, že
tato pokora nikdy neústila v nekritický obdiv ke katolické
církvi jako instituci.
V poctivě zpracovaném literárním obraze jsem si mohli
připomenout i prozaické žánry Bochořákovy tvorby, k nimž patří
například příběhy a pověsti, jejichž kořeny tkví ve venkovské
tradici lidových vyprávěnek. Jako režisér si dokázal Tomáš
Soldán vybrat zkušené interprety. Vedle osvědčeného Ladislava
Lakomého, jehož přednes se vždy opírá o myšlenkově důkladně
rozkrytý text, se na poutavém pořadu podíleli Vladimír Hauser
a Alan Novotný. Portrét zapomínaného básníka se tak podařilo
doplnit o celou řadu svěžích rysů. |
