|
|
 František
Koukolík, neuropatolog
Proč nezanechá stopu?
Spousta lidí vyjde ze škol, včetně těch vysokých a máte dojem,
že na nich škola nezanechala stopu. Mluvím o občanské vědecké
negramotnosti. Zjišťuje se poměrně snadno, anonymním
dotazníkem v němž jsou otázky s otevřeným koncem cílené na
základní vědecká fakta a souvislosti. Příklad: „Běžná rajčata
geny nemají, geneticky modifikovaná rajčata je mají.“ „Zvuková
vlna se šíří rychleji než světelná“. Dopadá to bídně: v České
republice je vědecky gramotných 17 procent dospělých lidí (USA
28 procent, Spojené království 14 procent). Proč?
Má to dva důvody. První jsou „intuice“ dětského mozku, které
mohou přetrvávat do dospělosti. Na svět totiž nepřicházíme
jako nepopsané listy papíru. Šestiměsíční děti jsou
„intuitivní“, také se říká „naivní“ fyzici a psychologové.
Takhle malé děti vědí, že se pevné předměty vzájemně
neprostupují, trvají v čase i když se na ně nedívají a samy od
sebe se nepohybují. Vědí, že se lidé chovají, například
pohybují, „sami od sebe“, na základě nějakého podnětu,
odpovídají na podněty citově a sledují své cíle.
Problém je v tom, že vědecké poznání, včetně toho, o kterém
slyšíme ve škole, je s těmito vrozenými intuicemi v rozporu.
Příroda nás postavila na přežití, nikoli k poznávání
fyzikálních zákonů. I ke čtení a psaní užíváme části mozku
určené evolucí k něčemu docela jinému – například k poznávání
drobných objektů. Teprve osmi až devítileté děti chápou, že
Země je kulatá a přitom na opačné polokouli lidé nespadnou do
prostoru.
Nakreslete velké písmeno C. Řekněte lidem, že to je trubice.
Pak se jich zeptejte, zda kulička, kterou pustíte do horního
poletí z dolního otvoru zakřiveně, tak, že bude sledovat tvar
písmene C nebo poletí přímo. Vysoký podíl dětí i dospělých
bude uvažovat v aristotelovské tradici vyvrácené před 400 lety
Galileem a řeknou, že bude sledovat tvar písmene C. A to
nemluvím o tak kontraintuitivních teoriích jakými jsou
principy teorie relativity, přestože je geniální ruský fyzik
Lev Landau dokázal vysvětlit desetiletým dětem, evoluční
teorie nebo neurobiologie sebeuvědomování. Lidem těžko
vyvrátíte čtyřrozměrný newtonovský vesmír nekonečný v čase a
prostoru, lidé obtížně chápou základní evoluční mechanismy a
mají zato, že jejich jáství, „duše“, je něco odlišného než je
činnost mozku, takže se zločinci vymlouvají: „Nemohu za to,
udělal mi to můj mozek.“
Důvod druhý? Řečené nevysvětluje kulturní rozdíly, například
proč Američané víc než Evropané vzdorují evoluční teorii,
přičemž jak ti Američané a Evropané, kteří proti evoluční
teorii nic nenamítají, často nedokáží správně popsat funkci
přírodního výběru. Složité skutečnosti, včetně vědeckých, si
obvykle nedokážeme ověřit sami a přímo. Takže buď věříme nebo
nevěříme jejich zdrojům. Existuje-li vystupňovaný politický a
náboženský tlak proti evoluční teorii, jenž se opírá o
„přirozené“, tedy vrozené a dětské „intuitivní“ myšlení, jako
je tomu v USA, má to kontraintuitivní, jakkoli dobře doložená
teorie těžké. |
