|
|
 Jak
člověka poznamená služba zlu
Román Bernharda Schlinka Předčítač se zařadil mezi ceněná díla
přispívající k hlubšímu poznání nacismu a jeho vnímání jako
všední reality. Zkoumá, jak se člověk vyrovnává s postoji,
jaké tehdy zastával, s činy, které tehdy považoval za
přijatelné – a týká se to v posledku přisluhování jakémukoli
represivnímu režimu. Tentýž princip převzal i režisér Stephen
Daldry (proslavený filmy Billy Elliot a Hodiny), jenž ve
stejnojmenném filmovém přepisu (23. 10., ČT1, 21.15) převzal
Schlinkův dějový půdorys i konstrukční rozvržení příběhu,
který podobně jako Sofiina volba pracuje s motivem jen
pozvolna odkrývaného tajemství.
Postupně se dovídáme, že Hanna Schmitzová, tragická hrdinka
příběhu, neviděla žádný rozdíl, bude-li pracovat v nějaké
továrně, nebo stane-li se dozorkyní v koncentračním táboře.
Neprojevovala nějaké sadistické sklony, jen svědomitě plnila
všechny své povinnosti bez nejmenšího zaváhání. Přijížděly
nové transporty? Muselo se pro ně uvolnit místo, takže
vybírala nešťastníky určené k vyhlazovacímu odsunu...
Pro spisovatele, potažmo pro režiséra i herečku Kate
Winsletovou, která Hannu ztvárnila, vyvstalo zásadní dilema:
jak rozpornou hrdinku pojmout. Rozhodli se neposouvat ji k
nějaké primitivitě, v zásadě nijak nevybočuje z mantinelů
obvyklosti, a tudíž nenápadnosti. S jedinou výjimkou: přiřkli
jí negramotnost, absenci jakéhokoli vzdělání. Proto si
nechávala předčítat, nejprve od vězeňkyň a později od
mladičkého milence, aniž ji pestrá a různorodá četba jakkoli
ovlivnila, aniž by jí celistvěji porozuměla.
Předčítač samozřejmě není zpracován v přímočaré linii: Hanna,
po válce pracující jako tramvajová průvodčí, se totiž stává
vzdáleným objektem vyprávění, které se točí kolem vypravěče,
jímž je Michael Berg (v mladém věku jej představuje David
Kross, jako zestárlého jej ztvárnil Ralph Fiennes). Muž, přes
propast několika desetiletí rekapitulující své zážitky, byl
nejprve Hanniným milencem, aniž tušil, do koho se zamiloval,
načež se o několik let později, již jako student práv, stal
vyděšeným svědkem soudního přelíčení, na němž byla Hanna,
nedůležité kolečko vyhlazovací mašinerie, spolu s dalšími
provinilci souzena za své válečné skutky. Tehdy vypluje na
povrch pozoruhodný paradox: nejvíce se stydí nikoli za svou
minulost, nýbrž za negramotnost.
Předčítač zajisté přitáhne pozornost bouřlivými sexuálními
výjevy, avšak týká se mnohem závažnějších problémů, které se
vynořují jako připomínka zlověstné minulosti.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
