|
|
 A
teď si dáme Čubčí pajšl
„V Rusku nikdo neví, jak zemřel Puškin, ale jak se filtruje
leštěnka – to vědí všichni,“ říká hrdina poemy Venědikta
Jerofejeva (1938–1990) Moskva–Pětušky. Rozsahem nevelká próza
se záhy po dopsání na sklonku šedesátých let minulého století
stala doslova kultovní knihou, kterou hltalo celé
undergroundové Rusko. Vydána byla později v řadě zemí a jen do
češtiny byla přeložena už třikrát. Po zdařilém překladu Leoše
Suchařípy sáhl režisér Marek Pivovar, který z Jerofejevovy
třeskuté poemy připravil ve studiích ostravského rozhlasu
pětidílnou četbu na pokračování (od neděle 24. října, vždy v
18.30, vysílá ČRo 3 – Vltava).
Příběh božího blázna, intelektuála a alkoholika Veněčky na
jeho cestě vlakem z Moskvy do provinčních Pětušek bývá
zjednodušeně a lacině vydáván za „bibli ruských alkoholiků“,
byť autor zaběhnutou představu Rusů jako bandy věčně ožralých
mužiků sám přiživuje: „Hranice, to není fikce, protože na
jedné straně té hranice mluví rusky a více pijí, kdežto na
druhé méně pijí a mluví nerusky.“
Levnou vodkou a alkoholickými koktejly umíchanými z
roztodivných přísad, jako jsou brzdová kapalina, kolínská či
repelent, je poema přímo nasáklá a čtenář se už po pár
rundách, pardon stránkách, propadne do zvláštního snového
stavu. Téma chlastu ale brzy zůstává vyčerpané na peronu
posledního nádraží a opilý klaun rozehrává filozofické
podobenství o marnosti lidského života (českému čtenáři tato
outsiderská kniha nejvíc připomene Pelcovo ... a bude hůř). Za
okny vlaku se míhají březové lesy a pustá nádraží zalitá rybím
tukem vysokých žlutých lamp a Veněčka jako Šeherezáda v
Pohádkách tisíce a jedné noci vypráví a vypráví – aby zachytil
přítomný okamžik, oddálil konec, schoval se před smrtí, třeba
i na dno lahve.
 A
protože tuší, že snaha uniknout definitivnímu zániku je marná,
dopřeje si vrchovatě černého humoru, ironie a koneckonců i
trochu té radosti v podobě nápojů, jejichž recepty čtenářům s
grácií doporučuje: „Nabízím vám koktejl Čubčí pajšl, nápoj,
který zastíní vše. To už není nápoj, to je hudba sfér. Co je
nejkrásnější na světě? Boj za osvobození lidstva. Ale ještě
krásnější je tohle (zapisujte si): pivo žigulovské (1 dl),
šampon Sadko-bohatý host (0,3 dl), vodička k odstraňování lupů
z vlasů (0,7 dl), lepidlo BF (0,12 dl), brzdová kapalina (0,35
dl), repelent proti drobnému hmyzu (0,2 dl). To vše se nechá
po jeden týden odstát s doutníkovým tabákem a extrakt se
podává. Čubčí pajšl pijte ve chvíli, kdy se objeví první
hvězda, a po velkých doušcích. Už po prvních dvou pohárech
tohoto koktejlu se člověk stává natolik oduševnělým, že k němu
můžete přistoupit a po celou půlhodinu mu ze vzdálenosti
půldruhého metru plivat do ksichtu, a on vám vůbec nic
neřekne...“
René Kočík
|
