|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
Na hraně hranolků
6 stěn, 8 vrcholů, 12 hran a 12 stěnových úhlopříček. Tak se
bramborové hranolky jeví stoupencům geometrie. Pro děti jsou
kultovní pochoutkou s kečupem. Pro znalce výživy představují
nezdravou stravu. Pro mrazírny vděčnou zakázku.
Pro češtináře jsou příležitostí k poučení, že žáci si nemají
ve slohových pracích objednávat kuře s hranolKAMI, nýbrž
z hranolKY. Ano, hranolek je rodu mužského – a hranolka pouze
lidová tvořivost.
Nejen to. Pro agenturu Reuters se v létě staly tyto protáhlé
útvary námětem nezvyklé zprávy z Berlína. Informace vyvedla
čtenáře (včetně mě) z míry. Doslova, neboť nová míra německých
hranolků z letošní bramborové úrody má být o centimetr kratší.
Mohlo by se zdát, že jde o maličkost. Centimetr sem, centimetr
tam. Jenže obliba hranolků z nich učinila téměř strategickou
potravinu. Proto převzala uvedenou informaci média mnoha zemí.
Včetně naší, a to i s citací z prohlášení Německého agrárního
svazu: „Spotřebitelé se budou muset spokojit s kratšími
hranolky, neboť vzhledem k nepřízni počasí se neurodí dostatek
brambor ve velikosti potřebné pro obvyklý hranolkový rozměr 55
milimetrů.“
Náš západní soused patří k předním evropským vývozcům
hranolků. Obsah informace se tedy může týkat zčásti i nabídky
pro náš trh. Ne že by spotřebitel byl podveden v množství
bramborové hmoty; rozhodující bude samozřejmě váha. Ale co
když se někomu ty dovezené kratší kousky budou zdát podvědomě
jako šizené?
Krácení mezd, krácení dotací, krácení příplatků, krácení
bonusů, krácení rozpočtu – a teď ještě krácení hranolků?
V Německu se ročně vypěstuje kolem deseti milionů tun brambor.
Celá jedna desetina z nich je strojově nastrouhána do podoby,
o které je řeč. Zpráva byla vydána 23. července, takže posléze
možná ještě došlo k nějakým změnám a se zkráceným centimetrem
to možná nebude tak žhavé. Ale to nic nemění na významu
původní informace z času novinářské okurkové sezony.
Po jejím přečtení jsem si uvědomil, že bych měl hranolky
zkoumat nejen chuťově, nýbrž i šuplerou. Předpokládám totiž,
že jejich zmíněná délka 55 milimetrů má nějaký hlubší magický
smysl. Možná je to ideální rozměr pro skluz do útrob krku.
Až se tou šuplerou vybavím, přeměřím i ty české a taky
holandské i belgické, které se k nám dovážejí. Je možné, že
jejich délka je v různých státech odlišná. Podobně jako kdysi
bývala v rozličných zemích diferencovaná plošná míra jednoho
jitra, jak jsem před časem jitřně vyjevil v rozhlasovém Dobrém
jitru.
V zájmu dovzdělání bych se měl vypravit do Belgie do muzea
hranolků v Bruggách. Nikdy jsem v tom městě nebyl, znám ho jen
z černé komedie V Bruggách. V onom filmu jsou představeny jeho
jedinečnosti. Nepochybuji, že novodobě k nim patří i svérázné
hranolkové muzeum zvané Frietmuseum. Belgičané se totiž
pokládají za pravlast této bramborové ňamky pro celosvětovou
obec ňamkajících.
Tamní historik Jo Gerard zarputile vyvrací nároky Španělů,
Angličanů, Francouzů a Nizozemců na spoluúčast při zrodu
hranolků. S odvoláním na 17. století tvrdí, že obyvatelé u
belgické řeky Mázy mívali ve zvyku pojídat coby přílohu drobné
rybičky, a když v zimě řeka zamrzla a bylo po rybičkách, tak
je nahrazovali tvarově podobně vyhlížejícími nakrájenými
smaženými bramborami.
Právě zde má být dějinný základ naporcových brambor.
Je to pravda? Báchorka? Fikce? Jedna-paní-povídala?
Jisté je, že belgické hranolky jsou v současnosti pokládány za
nejkřupavější na světě. Tamní království je v tomto oboru
vyhraněné a vyhranolkované.
Největší obliby však tyto bramborové ocásky dosáhly ve
Spojených státech amerických. Prezident Obama na ně letos
v červnu pozval – po několikahodinovém jednání v Bílém domě –
ruského představitele Medveděva do blízké lidové restaurace na
rituální místní oběd. Podle agenturní zprávy si státníci dali
cheesburger a k tomu hranolky napůl.
Vedle Američanů se na konzumaci i výrobě této potravy vydatně
podílejí i obyvatelé ostatních kontinentů. Včetně nás
Středoevropanů. Ačkoliv hranolky nepatří po osmažení zrovna ke
zdravým jídlům, těší se značnému zájmu. Psychologové by měli
vybádat, v čem je ta lákavost – zvláště pro děti.
Spočívá v tom, že hranolky se dají chňapnout do ruky?
Že jsou přichucovány kečupem a jinými polevami včetně dresinku
s názvem 1000 ostrovů?
Že jsou na dosah školákům, které láká nejen mekáč, nýbrž i
další hranolkáče?
Co když je jedním z vábivých motivů i odvěká přitažlivost
něčeho nezdravého a svůdného zároveň?
Babo, raď!
Nemám-li jasno ohledně zmíněných motivů, pak naopak s jistotou
prohlašuji, že už dlouho jsem se nesetkal s něčím tak
spontánním jako byla erupce českého humoru po zveřejnění
internetové zprávy o zkrácení sousedských hranolků o
centimetr.
Nejsem ctitelem četby žlučovitých diskusí na rozličných
serverech, ale v hranolkovém případě tomu bylo vzácně jinak.
Ohlasy na jedné z internetových stránek byly pro mě
pozoruhodné právě tím, že nebyly zakyslé a štěkavé. Naopak:
stály nad věcí. Proto závěrem nabízím v následujícím odstavci
několik ukázek elektronické nápaditosti prostřednictvím
nahlédnutí do ozvěn na zprávu o německých hranolkách o cenťák
kratších.
Aspoň mi líp polezou do krku / Nejdřív ropa u amerických břehů
a teď ještě tohle. / Musím si hnedka nakoupit ty delší do
zásoby. / To je radost, že máme jen tyhle starosti. / Dobře
tak hranolkům, zdály se mi vždycky moc dlouhý. / Je asi zase
doba zkracování – jako ve filmu Postřižiny podle Hrabala. /
Tohle snad nerozchodím. / Hlavně ať dovolená zůstane stejně
dlouhá. / Dobře vám tak, hranolkáři!
Kdybych měl vybrat z ohlasů ten podle mého názoru
nejpozoruhodnější, pak by to byl tenhle: „Zůstávám v klídku,
protože si udělám nastavovanou bramborovou kaši, a tak se
zkrácená délka hranolků vyrovná.“ |
