|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
Proč jsem vůbec v NERVu
Nikdy jsem to sice nepočítal, ale mám silný pocit, že
z českých ekonomů jsem během posledních patnácti let napsal
asi nejvíce článků kritických vůči vládě. Vlastně vůči různým
vládám: počínaje Klausovou vládou jsem snad žádnou nevynechal.
Přesto, anebo snad právě proto, jsem dnes členem nevím už
kolikáté vládní ekonomické komise. Během posledních tří týdnů
docházím do Úřadu vlády skoro tak často jako do vlastní
kanceláře. Zvědavcům rovnou odpovím – ne, poradenství pro
vládu skutečně není placené. A práci ve firmě za mě také nikdo
neudělá. Večery a víkendy jsou zkrátka trochu pracovnější než
jindy.
Když to tak vezmu kolem a dokola, normální člověk se musí
podivit, proč to vlastně dělám. Vždyť dokonce ani nějaké
privilegované informace, které by bylo možno zpeněžit, mi tato
čestná funkce nepřináší. Ale skutečná odpověď je někde jinde.
Právě včera NERV oficiálně představil svoji protikorupční
strategii. Korupce je drahá záležitost. V roce 2009 dosáhl
objem veřejných zakázek neuvěřitelných 635 miliard korun.
Myslíte, že všechny ty miliardy byly vynaloženy efektivně,
poctivě a s cílem maximalizace veřejného blaha? Asi těžko. A
teď si představte, že se podaří ušetřit jen pouhá dvě
procenta, tedy necelých třináct miliard. To by stačilo, aby
vláda nemusela škrtat v sociálních výdajích.
A teď si představte, že možná desetina této částky, tedy přes
šedesát miliard, je utracena zbytečně. Možná i více. Na
projekty, které nikdo nepotřebuje. Pouze se kdosi mocný
rozhodl, že chce kamarádovi ze stavební firmy vytvořit
zakázku. Vždyť prosadit projekt je tak snadné. Stačí
přesvědčit zastupitelstvo, slíbit provize, a už se míchá
beton. Výběrové řízení? Ale to je přece hračka. Stačí
specifikovat kvalifikační kritéria třeba v tom smyslu, že
dodavatel musí být stavební firma se sídlem vzdáleným
maximálně dvacet kilometrů, musí mít minimálně 80 a maximálně
120 zaměstnanců, a její název musí začínat na B. A už je ruka
v rukávu.
Tento příklad je přitažený za vlasy, ale ne zas tak příliš. Ve
skutečnosti se samozřejmě používají jiné techniky než „název
musí začínat na B“, ale výsledek je stejný. Veřejná soutěž se
mění ve frašku. Zákon, který měl chránit veřejné finance a
zabezpečit hospodářskou soutěž, ve skutečnosti slouží jako
legální prostředek pro praní špinavých peněz. Krást je v naší
společnosti legální, pouze musíte sehrát loutkové představení
„Veřejné výběrové řízení.“
A pokud se ptáte, která vláda za to může, odpovím snadno:
všechny, které jsme tu zatím měli.
NERV navrhuje u velkých zakázek odborné oponentní řízení,
které musí prokázat nutnost dané zakázky ještě předtím, než je
vypsána veřejná soutěž. Oponentní řízení je rovněž
zmanipulovatelné, ale je to přece jen více práce a větší
riziko. Dále NERV navrhuje omezit kvalifikační kritéria na
naprosto nutné minimum. Právě tento bod je naprosto kritický:
pokud by zadavatelé nesměli manipulovat s kritérii pro
připuštění uchazečů do výběrového řízení, odpadl by hlavní
korupční nástroj.
Do veřejných soutěží by vstoupila, ó ta hrůza, konkurence, což
by vedlo podle všech zkušeností k podstatnému snížení nákladů.
Zároveň by pravděpodobně poklesl i počet a objem veřejných
zakázek, protože radní, starostové, hejtmani a další potentáti
by již nebyli zainteresováni na maximalizaci objemu utracených
peněz.
Alespoň částečné vyřešení problému korupce by zároveň
znamenalo odpověď na otázku, jak dále s deficitem veřejných
financí. V krajním případě by mohl i zmizet.
Může se to podařit? Nevím. Záleží na vládě a na parlamentu.
Ale vím, že se musím aspoň pokusit. Každý, kdo má dobré
úmysly, se musí přinejmenším pokusit. |
