Číslo 42 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Petrem Vronským.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Pavel Kohout, ekonom

Proč jsem vůbec v NERVu

Nikdy jsem to sice nepočítal, ale mám silný pocit, že z českých ekonomů jsem během posledních patnácti let napsal asi nejvíce článků kritických vůči vládě. Vlastně vůči různým vládám: počínaje Klausovou vládou jsem snad žádnou nevynechal.
Přesto, anebo snad právě proto, jsem dnes členem nevím už kolikáté vládní ekonomické komise. Během posledních tří týdnů docházím do Úřadu vlády skoro tak často jako do vlastní kanceláře. Zvědavcům rovnou odpovím – ne, poradenství pro vládu skutečně není placené. A práci ve firmě za mě také nikdo neudělá. Večery a víkendy jsou zkrátka trochu pracovnější než jindy.
Když to tak vezmu kolem a dokola, normální člověk se musí podivit, proč to vlastně dělám. Vždyť dokonce ani nějaké privilegované informace, které by bylo možno zpeněžit, mi tato čestná funkce nepřináší. Ale skutečná odpověď je někde jinde.
Právě včera NERV oficiálně představil svoji protikorupční strategii. Korupce je drahá záležitost. V roce 2009 dosáhl objem veřejných zakázek neuvěřitelných 635 miliard korun. Myslíte, že všechny ty miliardy byly vynaloženy efektivně, poctivě a s cílem maximalizace veřejného blaha? Asi těžko. A teď si představte, že se podaří ušetřit jen pouhá dvě procenta, tedy necelých třináct miliard. To by stačilo, aby vláda nemusela škrtat v sociálních výdajích.
A teď si představte, že možná desetina této částky, tedy přes šedesát miliard, je utracena zbytečně. Možná i více. Na projekty, které nikdo nepotřebuje. Pouze se kdosi mocný rozhodl, že chce kamarádovi ze stavební firmy vytvořit zakázku. Vždyť prosadit projekt je tak snadné. Stačí přesvědčit zastupitelstvo, slíbit provize, a už se míchá beton. Výběrové řízení? Ale to je přece hračka. Stačí specifikovat kvalifikační kritéria třeba v tom smyslu, že dodavatel musí být stavební firma se sídlem vzdáleným maximálně dvacet kilometrů, musí mít minimálně 80 a maximálně 120 zaměstnanců, a její název musí začínat na B. A už je ruka v rukávu.
Tento příklad je přitažený za vlasy, ale ne zas tak příliš. Ve skutečnosti se samozřejmě používají jiné techniky než „název musí začínat na B“, ale výsledek je stejný. Veřejná soutěž se mění ve frašku. Zákon, který měl chránit veřejné finance a zabezpečit hospodářskou soutěž, ve skutečnosti slouží jako legální prostředek pro praní špinavých peněz. Krást je v naší společnosti legální, pouze musíte sehrát loutkové představení „Veřejné výběrové řízení.“
A pokud se ptáte, která vláda za to může, odpovím snadno: všechny, které jsme tu zatím měli.
NERV navrhuje u velkých zakázek odborné oponentní řízení, které musí prokázat nutnost dané zakázky ještě předtím, než je vypsána veřejná soutěž. Oponentní řízení je rovněž zmanipulovatelné, ale je to přece jen více práce a větší riziko. Dále NERV navrhuje omezit kvalifikační kritéria na naprosto nutné minimum. Právě tento bod je naprosto kritický: pokud by zadavatelé nesměli manipulovat s kritérii pro připuštění uchazečů do výběrového řízení, odpadl by hlavní korupční nástroj.
Do veřejných soutěží by vstoupila, ó ta hrůza, konkurence, což by vedlo podle všech zkušeností k podstatnému snížení nákladů. Zároveň by pravděpodobně poklesl i počet a objem veřejných zakázek, protože radní, starostové, hejtmani a další potentáti by již nebyli zainteresováni na maximalizaci objemu utracených peněz.
Alespoň částečné vyřešení problému korupce by zároveň znamenalo odpověď na otázku, jak dále s deficitem veřejných financí. V krajním případě by mohl i zmizet.
Může se to podařit? Nevím. Záleží na vládě a na parlamentu. Ale vím, že se musím aspoň pokusit. Každý, kdo má dobré úmysly, se musí přinejmenším pokusit.



  A teď si dáme Čubčí pajšl   
  Nalaďte si
 
  Kde Evropa naše?  

  Navštivte        
 
  Víkend improvizace na Vltavě 
  Téma