|
|
 Cimrman
kompletní a definitivní
Napřesrok to bude pětačtyřicet let, co v sídle armádního
vysílání Československého rozhlasu v dnešní Dykově ulici na
pražských Vinohradech proběhla zakládající schůze Divadla Járy
Cimrmana. Z kvarteta architektů osobnosti fiktivního myslitele
žijí už jen Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka, ale soubor hraje
dál a mnohdy desítky let staré texty jeho her baví vedle
pamětníků několikátou generaci mladých diváků.
S ohledem na červnové úmrtí spoluautora drtivé většiny
cimrmanovských opusů Ladislava Smoljaka je téměř stoprocentní,
že hra České nebe z roku 2008 zůstane posledním dramatickým
otiskem Cimrmanova génia. A také poslední nahrávkou, kterou na
populární scéně sídlící už osmnáct let v Žižkovském divadle
pořídil tým Supraphonu, jehož gramodesky a později kompaktní
disky s charakteristickými obaly grafika a jednoho ze služebně
nejstarších cimrmanovských herců Jaroslava Weigla se vždy
těšily mimořádné posluchačské oblibě.
Završením mnohaleté spolupráce divadla a vydavatelství je
právě vydaný „definitivní“ komplet Všech 15 her a texty, na
které se nedostalo, který tři roky starou bilanční kolekci ke
čtyřicátinám souboru rozšiřuje nejen o nahrávku poslední hry
České nebe, ale také o dvě cédéčka složená ze snímků, které se
z důvodu omezené stopáže jednotlivých nosičů na alba nevešly.
Jde například o jednoaktovku Posel světla, vedle mnohem
známějšího Vizionáře součást představení Posel z Liptákova,
loutkovou vložku Nevěřící Vlasák z Blaníku, masovou scénu
Škodu nezjistí, kdo se pojistí z Dobytí severního pólu nebo
třeba píseň Šel nádražák na mlíčí z „jevištního sklerotikonu“
Švestka.
Když Supraphon v druhé polovině sedmdesátých let chystal
vydání vůbec první gramodesky Divadla Járy Cimrmana Dlouhý,
široký a krátkozraký, obával se prý Zdeněk Svěrák, zdali
nahrávka neohrozí návštěvnost hry. Stal se však pravý opak a
předchůdkyně dnešních audioknih se staly kmotrami fenoménu
Cimrman. Přes nedávný boom levných DVD dosud existují tisíce
znalců myslitelova odkazu, kteří dávají přednost starým
vinylům – a třeba proměnu princezny Zlatovlásky z ohyzdné
babice v lepou dívku si budou i nadále raději představovat.
Takoví si jistě sbírku cimrmanovských devocionálií rádi
rozšíří o další titul.
Milan Šefl |
