|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Vánoční stromek z muzea
Je umělý, měří pětatřicet centimetrů a je mu právě
devětasedmdesát let. Krčil by se v muzejním koutě, nebýt
rozhlasu. Ten jej na ploše patnácti minut – a pak i vizuálně
na svých webových stránkách – oprášil a proslavil. Podařilo se
to možná nejnápaditějšímu cyklu končícího roku, který pod
názvem Dějiny světa ve sto předmětech nabídlo vysílání BBC
World Service.
Hravý seriál je připomenutím, že v záplavě komerce mají
veřejnoprávní instituce spolupracovat, neboť se tím vzájemně
podporují, vcházejí do širšího povědomí obyvatelstva a
dokazují, že i při své serióznosti nejsou kožené. A tak se k
projektu spojilo Britské muzeum s BBC, aby z tisíců předmětů,
které jsou k vidění v muzejních sálech či k nalezení v
depozitáři, vytipovalo devětadevadesát, jež podle názoru
tvůrců neotřele dokládají vývoj naší civilizace. Poslední,
stý, pak vybírali posluchači. Cyklus dokládá, že každý
předmět, od nejcennějšího po nejbanálnější, v sobě skrývá
příběh: někdo jej vymyslel, jiní vyráběli, další jej
potřebovali nebo jím kohosi obdarovali... A o tom všem se dá
na rozhlasových vlnách dobře vyprávět. Aktuální rovinou Dějin
světa ve sto předmětech je pak důkaz propojení rádia a webu –
při poslechu si předmět představujete a vzápětí můžete využít
internet a najít si na příslušných stránkách jeho fotografii.
Cyklem, který se začal vysílat v lednu a vyvrcholil v
posledním čtvrtletí, defilovalo vše od připomínek pravěku přes
cennosti (či kuriozity) egyptské, mayské nebo čínské
civilizace; seriál doputoval od symbolů dávného majestátu přes
– namátkou – vodní dýmku nebo Dürerovu sochu až k psacímu
stroji, platební kartě či dokonce plakátu z roku 1967, který
zval na společné vystoupení rodících se legend rocku: Pink
Floyd, Cream a Jimiho Hendrixe. Jedinečné místo v tomto
řetězci – někdo by mohl říci změti – zaujal umělý vánoční
stromek, kterým si roku 1931 vyzdobil svou chudou domácnost
britský manželský pár, jemuž se právě narodil první potomek.
Byla krize, velká nezaměstnanost; bydleli v jednopokojovém
nájmu a umělá novinka jim připadala dvojnásobně praktická. Je
malá – a dlouho vydrží.
Že vstoupí v jednadvacátém století do rozhlasového světa, by
ovšem tenkrát stěží uvěřili. |
