|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Talk show a tanky
Zdá se to být neslučitelné? Mediální debata je přece
přátelským střetem, armádní tanky nepřátelským. A přece lze
zdánlivě protichůdné propojit ležérně v zemi, kde si se
zvláštní pohodou vyměňují své funkce prezident a premiér. Tedy
v současném Rusku a na jeho hlavní rozhlasové stanici. Komu
Rádio Rusko patří? I to je jedinečností, kterou lze kostrbatě
přeložit jako„unitární podnik“. Taková firma – v tomto případě
VGTRK neboli Celoruská státní televizně-rozhlasová společnost
– má sice „právo provozovací“, avšak nikoli vlastnické: patří
totiž „státu či městu“.
Ve své rozhlasové sekci provozuje VGTRK několik stanic – Radio
Kultura, Radio Maják, Junosť či Věsti FM. Bezezbytku
celoplošnou a navíc dosud plnoformátovou stanicí je však právě
Rádio Rusko. Pyšní se ohromujícím množstvím jedenácti set (!)
vysílačů a 143 miliony posluchačů ve vlasti a dalšími 50
miliony v sousedních zemích. Však jim také zvuk servíruje na
velmi krátkých, středních i dlouhých vlnách, což dohromady
musí stát velké peníze, a teď navíc je samozřejmě slyšet už i
na internetu. Do programového schématu se vejde vše: zprávy,
publicistika, různorodá hudba, rozhlasové hry, vysílání pro
děti a mládež, ale i pro vojáky... Častá bývá přítomnost
nejvyšších vládních představitelů u mikrofonu. Například 12.
října 2011 byl hostem talk show Rádia Rusko ministr zahraničí
Lavrov, který odpovídal sice v přímém přenosu, ale pouze na
dotazy zaslané předem po internetu.
Dva dny po něm se s českým velvyslancem v Rusku Petrem Kolářem
vedla zdánlivě výbušnější diskuse. Tématem byl totiž – u
příležitosti průlomové výstavy snímků Josefa Koudelky v Moskvě
– 21. srpen 1968. Zazněla sice poznámka, že fotkami tanků
v ulicích Prahy, pašovanými do světa, autor tehdy riskoval.
Poté se však pořad stal brilantní ukázkou moderátorského
žonglování s pojmy a dějinami. O co prý to vlastně tenkrát
Varšavské smlouvě šlo? Mladá ruská generace už o tom skoro
neví... Kolář vyložil, že takzvaně přátelská pomoc, řízená
Sověty, byla okupací. Ale vždyť socialismus s lidskou tváří,
zazněla nevinně další replika, je dlouhodobou praxí třeba ve
Skandinávii, že? Ano, na to velvyslanec, ale u nás to tehdejší
Kreml považoval za kontrarevoluci! Marně však, myslím, klestil
hovorem cestu k pravdě; Radio Rusko ji rozplizlo stejně
dovedně jako většina médií současnosti. |
