|
|
 O milionáři, který trhal letecké rekordy
Výstřední milionář Howard Hughes (1905–1976) se uplatnil
zejména v leteckém podnikání, ale současně se věnoval i
filmovým aktivitám, filmy produkoval a dokonce i sám natáčel.
Především však byl posedlý létáním a zvláště překonáváním
dosavadních rekordů: svět obletěl nejrychleji ze všech, do
vzduchu zdvihl nejmohutnější letadlo, jaké kdy bylo postaveno.
Přesto se choval obskurně – při svých leteckých exhibicích se
nebál smrti (ani po těžké havárii), ale svazující, ba
maniakální strach z mikrobů a špíny jej nikdy neopustil, na
sklonku života se uzavřel do dobrovolné izolace.
Slovutný americký režisér Martin Scorsese se rozhodl s
nádechem dojatého retronahlížení přiblížit jednotlivé etapy
hrdinovy životní pouti. Ve filmu Letec (2. 6., ČT1, 20.55)
sestavil jakési leporelo jímavých, pastelově zabarvených
výjevů, v nichž Hughes nabývá donkichotských rysů: urputně
vstupuje do zdánlivě prohraných střetů, nedbá finančních
ztrát, jen aby uskutečnil své smělé vize. To se týká letectví
i filmů. Například jednoho z hollywoodských magnátů šokuje
nikoli žádostí o zapůjčení dalších kamer, ale sdělením, že
dosavadních čtyřiadvacet, které již má, mu nepostačuje.
Scorsese svým způsobem obdivuje Hughesovu tvrdohlavost,
dokonce jej velebí jako průkopníka boje za rovnou příležitost
v podnikání, když zmařil chystaný zákon o monopolizaci letecké
dopravy. Zazní idea pracovitosti: Hughes neváhá vmést zpychlé
a zahálčivé smetánce do tváře, že na rozdíl od ní se musí
usilovně snažit, aby vydělal potřebné finance. (I když
popravdě řečeno, Hughese zaštiťuje hlavně obrovské rodinné
jmění, které zdědil po rodičích.)
Letec zachycuje zhruba dvě desetiletí hrdinova života – od
dvacátých do čtyřicátých let – a pro snazší orientaci
připojuje i podrobnější časové údaje o jednotlivých
událostech. Scorsese přesvědčivě postihl i nenápadné Hughesovo
stárnutí, když Leonarda DiCapria v titulní roli poznenáhlu
zbavuje mladistvého zevnějšku.
DiCaprio vyhmátl Hughesovu umanutost bez zbytečného
zveličování, i v mluvě podchytil narůstající psychické
problémy, počínaje ustavičným mytím rukou (což tvoří jednu z
motivických dominant, které se průběžně vracejí) a konče
složitými rituály, které Hughes koná při pobytu v uzavřené
místnosti, kam nikdo nemá přístup. A hlavně oceníme režisérovu
pokoru, s jakou ke zvolenému tématu přistupuje, snad až pietní
přístup, aniž by přitom zastíral hrdinovu rozpornou, svéhlavou
povahu.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
