|
|
 Román,
který musíme číst dvakrát
Jedna z klíčových scén románu Vědomí konce – jeho autor Julian
Barnes za něj před půl rokem získal nejvýznamnější britskou
literární cenu, Booker Prize 2011 – se odehrává u Bristolu na
břehu řeky Severn. Šedesátiletý vypravěč Anthony Webster si
s odstupem čtyřiceti let připomíná chvíli, kdy spolu s mnoha
dalšími vysokoškoláky sledoval, jak náhle řeku vzedmula metr
vysoká přílivová vlna a obrátila její tok proti proudu zpět k
pramenům. I když ta scéna sehrává důležitou roli v příběhu
samém, má minimálně i dva další významy.
Ten první lze nazvat metaforickým: vztahuje se ke vzpomínání
vypravěče, jež plyne proti proudu času. Rozvedený, nepříliš
úspěšný historik Webster, brzy po té, kdy odešel do důchodu,
získal nečekané dědictví. Od ženy, kterou viděl jen jednou
v životě a která byla matkou dívky, s níž za svých
vysokoškolských studií nějakou dobu chodil. Jeho vzpomínky se
obracejí do minulosti a čtenáři evokují „zlatá“ šedesátá léta.
Tajemství závěti a fakt, že dokument, který měl zdědit, mu
odmítá jeho někdejší milá vydat, žene Webstera k zarputilému
pátraní. Minulé události i blízcí před ním zvolna vyvstávají v
novém světle, které ovšem na něho samého vrhá netušený stín.
 Narativní
technika „nespolehlivého vypravěče“ skloubená s postupy
užívanými v detektivkách činí z četby nejnovějšího Barnesova
románu napínavé duševní dobrodružství. Díky překvapivé pointě
si čtenář uvědomí, že na tom byl v průběhu četby obdobně, jako
hrdina-vypravěč, že totiž – „ničemu nerozuměl“, respektive, že
věcem rozuměl špatně. A to ho vrhne – podobně jako proud
mořské vody řeku Severn – zpět na začátek románu a on se do
něj musí ponořit znovu, chce-li mu opravdu porozumět. Dvojí
četba této minuciozně komponované prózy je nezbytná: má
podobnou funkci jako barevné brýle při sledování filmu ve
formátu 3D; bez ní by nám hloubka a vícedimenzionální smysl
příběhu i charakterů jeho hrdinů, včetně vypravěče, zůstaly
utajeny. Motiv vracející se řeky má tedy i význam
„metanarativní“: odkazuje ke skrytému kódu vyprávění a stává
se emblémem svrchované virtuozity autora.
Překladatel Petr Fantys a nakladatelství Odeon odvedli dobrou
práci. Díky ní se čeští čtenáři mohou seznámit s jiskřivým
Koh-i-Noorem soubdobé světové prózy krátce po té, co byl
vybroušen.
Bronislav Pražan, publicista |
