|
|
Pohádka o tom, že nic není nemožné
Místy úsměvné filmové melodrama Lov lososů v Jemenu,
rozprostřené mezi vodnaté anglické pláně a arabské pustiny,
vypráví o tom, jak osvícený, ba vizionářský jemenský šejk
(Waked Amr) přesvědčil skeptického ateistu doktora Jonese
(Ewan McGregor), že i v pouštních podmínkách jeho vlasti lze
založit vodní, velkou přehradou napájené toky s početnou
lososí násadou – a že je důležité nenechat se odradit prvním
neúspěchem, zaviněným zaslepeností šejkových souvěrců.
Režisér Lasse Hallström, od něhož známe jímavé filmy jako
Pravidla moštárny nebo Čokoláda, vybudoval v zásadě idylu
horující pro vzájemně obohacující soužití rozdílných kultur, i
když pohádkově bohatý šejk se zjevně cítí jako doma i v
přepychových palácích, které si pořídil v zachmuřených
anglických končinách, kde propadl zálibě lovit v tamních
řekách lososy. Oproti ušlechtilému Arabovi vystupuje ve
výrazném kontrastu hašteřivé prostředí anglické politiky,
omámené vidinou investovaných peněz.
Od karikovaných vládních úředníků (zvláště pak tiskové mluvčí)
se liší jen ústřední dvojice, posléze zamilovaná do sebe i
společně chystaného, jakkoli zprvu utopicky vyhlížejícího
projektu – kromě doktora Jonese je to organizátorka celé akce
Harriet (Emily Bluntová). Nemají to ovšem jednoduché: on se
musí vypořádat se závislostí na panovačné manželce, ona se
vyrovnává se vztahem k vojákovi, jenž se ztratil při afghánské
misi.
Režisér to vše pojednal s jakousi odzbrojující shovívavostí a
v poloze moderní pohádky, dílem naivní, dílem apelativní.
Konvenční příběh přináší poselství v tom smyslu, že nic není
nemožné, že i zapřisáhlý ateista může věřit – třeba tomu, že v
sádkách odchovaní lososi nejenže přežijí přesazení, ale navíc
si uchovají prapůvodní instinkty a poplují proti proudu. A že
zdánlivě nereálný záměr (asi jako cesta na Mars, jak Jones
poznamená) se může uskutečnit, pokud nechybějí peníze i
obyčejné lidské souznění.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Hollywood Classic Entertainment |
