|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Červnové premiéry (nejen) pro děti
Český rozhlas 2 – Praha nadělil v červnu svým dětským (i
dospělým) posluchačům hned dva dárky. V obou případech jsou
příběhy známy z komiksů a oba příběhy jsou v rámci
fanouškovské obce zcela kultovní (jak je toto slovo
nadužíváno, zde má svůj smysl).
V rámci pořadu Domino byl odvysílán pětidílný seriál Vzpoura
mozků, který byl zpracován podle komiksu Václava Šorela a
kreslíře Františka Kobíka. Příběh, který v sedmdesátých letech
vycházel na pokračování v časopisu ABC, pracuje s příběhem
dávné vesmírné výpravy, která se po staletích vrací zpět na
Zemi a postupně zjišťuje, že nic není, jak bývalo; planetu
ovládli roboti, kterým lidé dali až příliš moci. Komiks, volně
pracující s motivy Čapkova R. U. R. i dalších
vědeckofantastických děl, zůstal dodnes v paměti několika
generací čtenářů a nová, rozhlasová verze dává tušit, že se
tento fenomén převalí i přes generace další. Rozhlasový tvůrčí
tým dokázal příběh výborně ozvučit (efekty Tomáš Pergl,
zvukový mistr Milan Křivohlavý) a v režii Vlada Ruska se
hercům (Aleš Procházka, Kamil Halbich, Lukáš Hlavica a další)
podařilo dobře charakterizovat jednotlivé postavy. Námitky lze
mít snad jen k přílišnému upřednostnění vypravěče, to však
bývá u „dominovských“ seriálů téměř poznávacím znamením.
Nová úprava ikonického komiksu pracovala s několika inovacemi,
mezi jinými s nově přidaným hlavním počítačem Prométhea,
Oskarem. Ten v příběhu představuje výjimku z pravidla – jako
jediný z robotů zcela akceptuje první zákon robotiky a raději
se sám zneschopní, než by zaútočil – ovládán hlavním počítačem
ze Země – na lidské osazenstvo vesmírné lodi. Ke škodě seriálu
byla zcela zrušena celá dějová linie, která pracovala s roboty
(vzpomínají pamětníci na Prvního?), takže se celý děj
soustředil pouze na osazenstvo Prométhea, jeho komunikaci se
Zemí a souboj s nijak určenými roboty. Ke škodě tvůrčího týmu
lze však v nahrávce najít i chyby zcela zbytečné, vzniklé
ledabylostí: jak jinak by mohl režisér nechat říct jednu
z postav větu „Měli s nájezdu robotů bohaté zkušenosti“?
Druhou adaptací populárního díla se stala třídílná hra
Zaklínač – Hranice možností, kterou podle Andreje Sapkowského
upravili do tří půlhodinových částí v olomouckém studiu pod
režijním vedením Tomáše Soldána. I v tomto případě šlo o
odvážný manévr – fanouškovská základna Sapkowského příběhů je
ještě větší než v případě Šorelova komiksu a dokáže dát najevo
svou nevoli v případě, že upravovatel Zaklínačových
dobrodružství zajde příliš daleko. (Není to nic nového,
vzpomeňme jen, jak nedobře byl skalními foglarovci přijat
vcelku povedený televizní seriál Záhada hlavolamu, který však
ve scénáři pracoval i s motivy z knihy Stínadla se bouří.)
Prvním problémem rozhlasové verze se pravděpodobně stalo již
rozvrstvení příběhu do tří dílů; je nevyrovnané a posluchačově
pozornosti nijak nesvědčí. V prvním díle jsme v podstatě
svědky půlhodinové expozice, v druhém díle se na nás vyhrne
nesmírné množství vedlejších postav, které předlohy neznalý
posluchač není schopen „ustíhat“ a teprve ve třetím se
klopýtavě dostaneme k uzavření celé té historie s drakem.
Větší škrty a třičtvrtěhodinová stopáž by příběhu asi prospěly
více. Ještě štěstí, že režisér Tomáš Soldán vybral vcelku
kvalitní obsazení, a tak nepřehlednou situaci jistí unavený
hlas vynikajícího Jiřího Vyorálka v postavě zaklínače Geralta,
výkon Ladislava Koláře v postavě Borcha zvaného Tři kavky nebo
půvabná kreace Vladimíra Hausera v roli trpaslíka Yarpena
Zigrina. |
