|
|
 Petr
Koudelka, publicista
Gulliver v Čechách
Stále se sám sebe ptám, jestli za tu dobu, co žijeme ve
svobodných poměrech, to znamená od sametové revoluce, se náš
svět a život opravdu změnil, a pokud ano, jak. Zrovna jsem měl
to štěstí, že jsem před pár dny mohl projet celou republiku,
od Šumavy až k Hostýnským horám a zpět. Budeš si všímat všeho
kolem sebe, řekl jsem si, a uvidíš sám.
Bylo horko a všude prodávali zmrzlinu. Na pultu bylo napsáno:
KOPEČKOVA ZMRZLINA. Kdo to je asi ten Kopeček, pomyslel jsem
si – že má po celé republice reklamu a lidé stojí frontu na
jeho zboží? Pak mě někdo upozornil, že tam jen chybí čárka.
Bylo to obyčejné lajdáctví. Ve skutečnosti to byla kopečková
zmrzlina. Na rozdíl od zmrzliny točené, které bylo dřív všude
plno, prodává se teď zmrzlina po kopečkách. Jeden kopeček
vanilková, druhý kopeček pistáciová. Změna pronikla do všech
koutů republiky. Netuším, jestli je zdravější než točená, nebo
je-li to jenom móda, které lidé tak rádi podlehnou. Také to
může znamenat, že jsme jako národ citlivější na design a
tvary, točené už nám nevyhovují, neuspokojují nás. Je to
proměna jako kdysi, když gotika nahradila románský sloh nebo
po secesi a impresionismu přišla moderna. Nedospěl jsem k
žádnému závěru, pokud se týká proměny životního stylu a
politických či společenských poměrů. Vzpomněl jsem si, že
kopečky byly dokonce i za komunistů, a rozhodl jsem se, že
přejdu na jiné téma.
Co by mohlo nejlépe charakterizovat dobu a čím se dá měřit
změna společnosti? Jednoznačně tím, jestli je něco větší nebo
menší. Ptal jsem se na to známých a příbuzných, s nimiž jsem
se cestou potkával, a jejich reakce mě překvapily. Spousta
potravin se prý zmenšila a nikdo neví proč. V jednom místě
prodávali tak malé housky, že už se nedaly překrojit, aby do
nich mohl člověk jako dřív vložit kus salámu. Tak to
nedělejte, poradil jsem jim. Položte salám nahoru na housku. A
namažte si ji řádně máslem. Mávli nad máslem rukou. Kupovali
si prý dřív jeden druh másla a ten se přes noc zmenšil z dvou
set padesáti gramů na dvě stě. Neříkejte mi, že za stejnou
cenu! Neodpověděli, nebo spíš jsem nerozuměl, co říkají.
Stejně se prý změnila i spousta jiných druhů zboží. Oblíbené
olomoucké syrečky jsou už tak malé, že je jich člověku až
líto. Možná že to je ten pravý důvod, poznamenal jsem.
Obchodníci chtějí vzbudit soucit, aby se syrečky lépe
prodávaly. Jedna věc tuto strategii a psychologii prodeje
potvrzuje. Zboží je menší, ale zato dražší. Říká se tomu
šoková terapie. Zákazník se lekne, ale neprotestuje. Proto
bylo možné u nás zdražit chleba už desetinásobně. Zatím žádné
významnější protesty nebyly zaznamenány. Rozhodně nejsou
srovnatelné s hnutím Occupy Wall Street v Americe.
Na to se podívám! napadlo mě. Jestli nejde o americký příklad.
Jsme už takoví, že přijímáme z ciziny bezmyšlenkovitě, co se u
nich ujalo. A skutečně. Zašel jsem do několika fastfoodů a byl
jsem hned doma. Tak malé krabičky, ve kterých se prodávají
kousky smaženého jídla, jsem dosud viděl jen v obchodě s
hračkami. Porce jídla se stále zmenšují a také jsou dražší a
dražší. Proslavené jsou prý minidorty za padesát korun, po
kterých se lidé mohou utlouct. Nezdá se, že by zákazníků
ubývalo. Chodí sem celé rodiny a holdují této zuřivé
amerikanizaci. Když jsem projížděl republiku, vžíval jsem se
do situace Gullivera, který navštívil neznámou zemi Liliputů a
pozoruje podivné chování jejích obyvatel. Nemůže pochopit,
proč se podrobují tak nepřirozeným věcem, nikterak proti nim
neprotestují, ba dokonce je chválí.
Naprosto běžným zvykem v této zemi se stalo, že čím je zboží
méně kvalitní a míň vydrží, tím víc stojí peněz. Potvrdili mi
to skoro všichni, s nimiž jsem mluvil. Čím starší pračka nebo
lednička, říkali, tím déle funguje. Ty nové jsou jen na
chvilku a hned se pokazí. Kupujeme si stále další a další
typy. Totéž se týká i prádla, šatstva, košil nebo bot. Proč to
děláte? ptal jsem se s opravdovým zájmem. Chtěl jsem tomu
přijít na kloub, protože tady se na napodobování cizinců
nedalo vymlouvat. To víš, řekli, dělají to tak všichni. My s
tím stejně nic nenaděláme. Takové vysvětlení mi konečně
připadalo pochopitelné. Jejich životy a také jejich obchody,
školy a ministerstva řídí jakási neznámá síla, proti níž
člověk nic nezmůže. Kdybych to neviděl na vlastní oči při
cestě po Čechách, tak bych tomu nevěřil. Je to tak! |
