|
|
 Poslední
romantik z hor
„Viděl jsem fantastický svět krásných dovolených. Auta, moře,
lyžování i lezení kdekoli na světě. Pro svou naivitu jsem
zpočátku neviděl diktát peněz, nejsilnější, nejmocnější i
nejděsivější ze všech diktatur. Diktatura peněz dopadá na celý
svět a jejich zprvu nevinná moc je tvrdší než kterýkoli
totalitní režim. Abych to poznal s takovou určitostí, musel
jsem procestovat čtyři kontinenty.“ Tahle slova napsal ve své
knize Ze života horolezce (1991) Miroslav Šmíd, rodák z Police
nad Metují (1952), od jehož tragické a dosud ne zcela
vyjasněné smrti v Yosemitském národním parku ve Spojených
státech uplyne 11. září dvacet let.
Miroslav Šmíd patřil k nejvýznamnějším československým lezcům
sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, byl ale také
vynikající fotograf a filmař i autor několika knih. V roce
1981 založil v Teplicích nad Metují mezinárodní festival
horolezeckých filmů. Se skalním lezením začínal na Ostaši u
Police nad Metují a v nedalekém Adršpachu. K jeho nejznámějším
výstupům patří norský Trollryggen (zima 1976), kavkazský štít
Korženěvské (sólovýstup 1977, prvovýstup 1979), El Capitan v
Yosemitech (sólovýstup 1978), prvovýstup severní stěnou Eigeru
v Alpách (zima 1978) či sólovýstup na himálajský Ama Dablam
(1986).
Přestože byl i účastníkem několika velkých československých
himálajských expedic (Lhoce Šar a Dhaulágirí 1984, Mount
Everest 1987), byl především vyznavačem takzvaného čistého
lezení bez podpory nosičů a bez kyslíku (často i beze skob a
bez lana) a proslul zejména svými sólovýstupy. Ty byly za
totality trnem v oku funkcionářů socialistické tělovýchovy,
kteří je považovali za výstřelky západního životního stylu.
Šmídovy sólové aktivity na Kavkaze dokonce vyvolaly malou
sportovně-diplomatickou roztržku s tehdejšími sovětskými
činovníky.
Miroslav Šmíd se hlásil k ideálům slovinského průkopníka
horolezectví, právníka z Terstu Julia Kugyho (1858–1944). Ten
především v Julských Alpách vytyčil řadu nových cest a poutavě
psal o své lásce k přírodě, s níž jeho horolezecká činnost
vždy souzněla. Ani Šmíd nehleděl jen na ryze sportovní hodnotu
svých výstupů, ale nechal k sobě promlouvat hory, ctil
přátelství na laně a kritizoval devastaci těch nejodlehlejších
a nejkrásnějších míst planety. Už v polovině osmdesátých let
označil třeba proslulé Jižní sedlo Mount Everestu za nejvýše
položené smetiště světa.
Tělo Miroslava Šmída nalezli jeho přátelé pod více než
půlkilometrovou skalní věží Lost Arrow poblíž Yosemitského
vodopádu 11. září 1993. Vydal se na ni – jak bylo často jeho
zvykem – sám. Vzhledem k tomu, že Šmídovo horolezecké vybavení
zůstalo těsně pod vrcholem, usuzuje se, že se zřítil doslova v
poslední fázi výstupu.
Dvacáté výročí tragické smrti Miroslava Šmída připomene Český
rozhlas Dvojka pětidílnou četbou na pokračování z jeho knihy
Tropický led v rozhlasové úpravě autora článku. Kniha je
syrový deník z autorovy cesty na zasněžené africké vrcholy
Mount Kenya a Kilimandžáro. Šmíd se na ně vydal v roce 1986 se
svým švýcarským přítelem údajně na pas jiného švýcarského
kamaráda. Příběh je krásným dokladem autorovy nespoutané
povahy, jeho přístupu k životu a řazení hodnot.
Milan Dus, publicista
Od pondělí 9. září, ČRo Dvojka, 22.00 |
