Číslo 39/ 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Janou Strykovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Co dělat, když úřední šiml zařehtá

Česká televize na nedělní večery nachystala několikadílný cyklus detektivních šarád nazvaný Vetřelci a lovci, jehož první část vysílaná na ČT1 29. září ve 20.00 se nazývá Zrozen bez porodu. Vypráví o osamělé, jen s pejskem žijící paní Podlipné, kterou s ustaraným výrazem ve tváři i jistou nezdolností ztvárnila Simona Stašová. Pracuje jako sestra u psychiatra – a to zavdává občasný prostor k bizarnostem a vtipkování. Zvyklá na lecjaké podivnosti by si sotva všimla, že se kolem ní děje něco záhadného, kdyby nedostala soudní výzvu, aby oznámila bydliště svého syna, žalovaného pro nezaplacené dluhy.

Paní Podlipná (Simona Stašová provází nervnost své postavy i neokázale chraplavým hlasem) se cítí, jako kdyby se jí někdo ustavičně lepil na paty, dokonce jednoho dne nalezne vykradený byt..

Překvapí ji to, protože žádné dítě nikdy neměla, tím si je jista. A ještě větší údiv ji čeká, když se na úřadech marně pokouší zjednat nápravu. Všude je odmítána s tím, že je to tak uvedeno „v počítači“. Ještěže ve staré, ručně psané matrice jí ochotný archivář nalezne spásný údaj, že matkou dotyčného je skutečně někdo jiný, avšak tehdy úřední šiml zařehtá nejhlasitěji: Je vyloučeno, aby dostala potvrzení o zjištěné skutečnosti, protože podle zákona na ochranu osobních údajů neměla právo nahlížet do písemností, které se jí přece nijak netýkají, jak právě zjistila...
Scenárista Josef Klíma kafkovsky laděnou zápletku záhy odklání zcela jinam: znepokojenou paní osloví tajemný muž (Juraj Kukura), procházející i dalšími částmi cyklu, jenž jí nabídne pomoc a vysvětlí, že loví „vetřelce“, kteří nepozorovaně, přes nenápadné změny v úředních databázích, vnikají do soukromí osamělých lidí, zvláště pak těch bez příbuzných, aby po nich mohli dědit (a paní Podlipná restituovala továrnu!). Pro postižené to obnáší značné riziko: Dotyčným rádi pomohou i ke včasnějšímu odchodu na onen svět. Tak se začíná odvíjet příběh o zlotřilých piklech, které nás mohou omotávat, aniž si toho vůbec všimneme.
Režisér Filip Renč odvedl značný kus práce, když ve vyprávění, stále zřetelněji jakoby nazíraným zpovzdálí, evokoval hrdinčin strach, umocňovaný i děsivými sny, v nichž se zlověstně napřažená ruka blíží k obličeji. Paní Podlipná (Simona Stašová provází nervnost své postavy i neokázale chraplavým hlasem) se cítí, jako kdyby se jí někdo ustavičně lepil na paty, dokonce jednoho dne nalezne vykradený byt. Policisté jsou bezmocní a ona si připadá jako v aforismu svého pana doktora: I když si myslíte, že vás ovládá stihomam, ještě to neznamená, že po vás nejdou…

Jan Jaroš, filmový publicista

Foto Jef Kratochvil



  Psí hodinář
  
Zpěvník Jana Buriana
 
  
Prodáte-li svůj obraz,
  prodáte i duši?   
  
Navštivte
 
  Příběh z časů (bez)moci rozhlasu
  
Téma