|
|
 Otec,
který odchází
Alzheimerova choroba si na svoji globální popularitu jistě
nemůže stěžovat, podobně jako rakovina nebo AIDS. Stačí
připomenout Ronalda Reagana, kterému dělala společnost víc než
patnáct let. Teď se jí dostalo pozornosti i v literatuře.
Postaral se o to Rakušan Arno Geiger. V knize Starý král ve
vyhnanství (kterou vydala Mladá fronta v překladu Tomáše
Dimtera) líčí, jak tohle neurodegenerativní onemocnění mozku
postupně přebíralo vládu nad jeho otcem.
Překvapivě to není depresivní čtení. Žádná stylizovaná lkaní,
pozdní lítost nebo prostě smutek – ale ani přepjaté tance nad
nenáviděnou figurou. A mohlo by to jistě snadno být jinak,
kdyby na místě Geigera psal třeba Camus, Kafka, Bernhard anebo
rovnou Freud. Pětačtyřicetiletý rodák z Bregenzu ale zvolil
jinak: svoji sedmou prózu napsal věcně, jako pozorovatel,
který se sice přirozeně účastní, ale emoce pokaždé drží na
uzdě rozumem. Pasáže, kdy hovoří o otcově aktuální situaci, o
jeho osobnosti, která se zvolna drolí a rozpadá rodině před
očima, pojal žurnalisticky, skoro reportážně. Jako protiváhu
pak postavil linii vzpomínkovou, v níž vlastně rekonstruuje z
otcova života to, co on sám už zapomněl.
Geiger je častokrát velmi vtipný. Má cit pro absurdní komiku,
kterou otcův návrat do bezstarostného dětství generuje.
Zapisuje si jeho fantastické výroky, sleduje vykloubenou
logiku jeho uvažování. Ale neposmívá se mu ani náhodou. Ví moc
dobře, že na rubu téhle komedie je hluboká a nezvratná
tragédie. V závěru se kniha mění místy v meditaci nad životem
a smrtí („Smrt je jeden z důvodů, proč mi život připadá tak
přitažlivý“) i nad synovským vztahem k otcovské autoritě
(„Téměř všichni ztroskotáme na představě, kterou máme o svém
otci“). Finále je ale otevřené, kniha končí ještě za otcova
života. Zůstává tedy jisté tajemství. Arno Geiger hovoří o
„vyrovnaném očekávání“.
Ne pro vybrané téma, ale pro citlivý a zároveň věcný přístup k
tématu je Starý král ve vyhnanství kniha, která si zaslouží
pozornost. A jistě nejen těch, kterých se případně týká.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
Foto Harald Schröder |
