|
|
Co je to za matku, když tohle dopustí?
„Žádná z mých předchozích knih se o svůj vznik nepřihlásila
tak neodbytně jako Znásilnění,“ napsala francouzská dramatička
Daniele Sallenaveová v předmluvě ke knižnímu vydání hry Viol
(Gallimard, 1997). A dál líčí, jak někdy v polovině
devadesátých let cestou autem náhodou zachytila v rádiu
rozhovor se ženou, jejíž partner byl zatčen a odsouzen za
sexuální zneužívání dítěte. Sallenaveová řídila, takže
poslouchala dost roztržitě, dokud nezaslechla, jak zpovídaná
žena na novinářovu otázku podrážděným a trochu obhroublým
tónem odpověděla: „Proč bych se na něho měla zlobit? Mně přece
nic neudělal.“
Tahle prchavá, bezděčně výmluvná věta nešla Daniele
Sallenaveové z hlavy. Opravdu úžasná sentence, uvědomila si,
úžasná ve smyslu antických tragédií, to znamená budící hrůzu a
odpor. Co to musí být za ženu, když něco takového dokáže říct?
Má sama děti? Postupně si začala domýšlet příběh, jehož by
vyřčená věta byla jakousi pomyslnou výslednicí, a s příběhem
začala nabývat jasnější obrysy i jeho hlavní hrdinka a
vypravěčka Madelaine Dumonchel-Morettiová, zvaná krátce Mado.
Ta se jako bezmála pětačtyřicetiletá osamělá matka s
dorůstající dcerou seznámí s o několik let mladším mužem a
bezhlavě se do něj zamiluje. Sestěhují se k sobě, po několika
letech se vezmou a každý si do manželství přivede dceru z
předchozího vztahu. Hra ovšem začíná ve chvíli, kdy je rodina
už dávno v troskách a manžel Lucien sedí ve vězení za sexuální
zneužívání obou dívek, přičemž žalobu na něj podala vlastní
dcera.
Diváka, potažmo posluchače staví autorka do podobné situace, v
jaké se sama ocitla při náhodném poslechu autorádia. Taky on
si musí (zvláště na začátku hry) skládat celkový obraz o
událostech z útržků a náznaků, musí dobře vyhodnocovat řečené,
poznat, co je ukryto za slovy. Hra má totiž podobu téměř
dokumentárně zaznamenaných rozhovorů, které s Mado vede
novinářka Sofie. Na prvních setkáních je Mado velmi neochotnou
respondentkou, odmítá přiznat, že by se Lucien skutečně
dopustil toho, z čeho byl obviněn, případně že by ona sama
tušila, co se mezi manželem a dcerami děje. Sofie se však s
polovičatou odpovědí nespokojí, nedá se obelhat ani vyhodit a
každou další otázkou postrkuje Mado na cestě k přiznání celé
pravdy a nakonec i vlastní viny.
Hru renomované spisovatelky, překladatelky a literární
historičky Daniele Sallenaveové (1940), která je mimochodem od
roku 2011 členkou Francouzské akademie, pro rozhlas přeložila
Natálie Nádassy. Režie se ujala Natália Deáková, která si pro
postavy Mado a Sofie vybrala Pavlu Tomicovou a Janu Strykovou.
Posluchače, kteří si naladí Český rozhlas Vltavu v úterý 12.
listopadu ve 22.00, tak čeká dvojnásob zajímavý večer. Nejen
že se mohou seznámit s francouzskou hrou Znásilnění v české
premiéře, ale uslyší také Pavlu Tomicovou ve vážné, dramatické
poloze, ve které nejsou zvyklí oblíbenou komediální herečku
slýchat.
Renata Venclová, dramaturgyně
|
