|
Kapitál nezná hranice
Vhledů do zákulisí bank a nadnárodních peněžních korporací
jsme mohli vidět několik, některé i pozoruhodné – vedle již
legendárního Stoneova filmu Wall Street je to i český dokument
Doba měděná nebo argentinská tragikomedie Metoda, která
ukazuje, jak se vybírají (všeho)schopní vrcholoví finančníci.
A nestor politického filmu Costa-Gavras, od něhož jsme viděli
takové díla jako Doznání nebo Hrací skříňka, líčí ve snímku
Kapitál rozporuplný osud jednoho takového člověka.
Pozornost režisér ovšem věnuje i podrobnějšímu rozkrytí, jak
vlastně funguje bankovnický mechanismus, jak se finance bez
sebemenšího omezení přelévají, jak vydělávání peněz i
riskantní operace se nakonec stávají jediným smyslem života.
Přestává být rozhodující výhra nebo prohra, důležité je
nevypadnout ze hry.
Když Marc Tourneuil (Gad Elmaleh) nastupuje, zprvu jen jako
záskok za nemocného šéfa, do vedení francouzské banky Phenix,
ještě netuší, s kolika protivenstvími se bude muset porvat –
od intrikujících kolegů po vlastní pochyby. Zejména první část
příběhu objasňuje ledacos z toho, co můžeme vídat kolem sebe,
třeba masivní propouštění, aby zeštíhlená firma dosáhla větší
hodnoty.
Marc je herecky budován převážně zvenčí, občas v rámci téhož
záběru komentuje své počínání, někdy se dokonce obrací přímo
do kamery, aby se podělil o právě získané pocity či postřehy.
Spatříme, jak svět bohatství a moci člověka mění (výmluvné
jsou okamžiky, kdy Marc až obsesivně zatouží po vnadné
modelce, která s ním flirtuje), jak snadné je přesvědčit sama
sebe o potřebnosti a nezbytnosti zvolené existence. Vše
shrnuje závěrečná průpovídka, v níž se Marc přirovnává k
novodobému Robinu Hoodovi – jen s tím rozdílem, jak s cynickou
nadsázkou podotýká, že chudým bere a bohatým dává.
I když na působivosti ubírá patrná tezovitost syžetu, i když
může vadit zbytečná upovídanost, určitě osloví vyznění
příběhu, který boří jakékoli iluze. Režisér vždy souzněl s
levicovými postoji a nezapřel je ani nyní, když dává zaznít
provokativně formulovanému stanovisku: Marc svému zhrzenému
strýčkovi, nejspíš odborovému předáku, s výsměšnou ironií
dokládá, že teprve on uskutečňuje dávnou ideu mezinárodního
sjednocení dělnictva. Nadstátní bankovnictví totiž překonává
jakákoli politické rozdíly, veškeré počínání ovlivňuje jedině
vidina zisku, podbarvená heslem „Po nás potopa“.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Artcam |