|
|
Pan Pip na Šalamounových ostrovech
Kniha novozélandského spisovatele Lloyda Jonese (1955) Pan Pip
se v roce 2006 dostala do finále prestižní Man Booker Prize,
což způsobilo zásadní průlom v Jonesově dosavadní
spisovatelské kariéře a vyneslo mu renomé významného anglicky
píšícího autora z jižní polokoule.
 Příběh
románu Pan Pip, který od 21. ledna jako četbu na pokračování
připravil Český rozhlas Vltava, se odehrává na Šalamounových
ostrovech v devadesátých letech 20. století. Ohromné zásoby
mědi ostrova Bougainville jsou jeho bohatstvím i prokletím.
Znečištění Zátoky císařovny Augusty odpadem z dolu Panguna
vyvolalo odpor domorodého obyvatelstva a důlní společnost byla
nucena těžbu ukončit. Vývoj událostí posílil separatistické
tendence, které vyvrcholily vznikem Bougainvillské revoluční
armády, následnou blokádou ostrova ze strany Papuy-Nové
Guineje a konečně krvavou občanskou válkou. Tolik stručný
historický a zeměpisný úvod – v tomto bodě začíná děj románu
Lloyda Jonese.
Brzy po začátku nepokojů nastoupí na místo učitele v domorodé
vesnici podivínský pan Watts, který je posledním bělochem,
jenž ve vesnici zůstal a neuchýlil se do bezpečí australských
měst.
Říká se mu Bulva a žije tu spolu se svou ženou Grace, o níž se
vypráví, že se zbláznila. Učitel, který nemá žádné učebnice
ani zkušenosti, se rozhodne dětem předčítat na pokračování
kapitoly Dickensových Nadějných vyhlídek. Kniha se ale ztratí
a děti ji ve škole po paměti rekonstruují, zatímco probíhá
několik přepadení ostrova.
Příběh vypráví dvanáctiletá Matilda, která na jedné straně
bere smrtelně vážně osudy Dickensových postav, na straně druhé
s věcností až otřesnou popisuje hrůzy války mezi
vzbouřeneckými oddíly a oficiální armádou – v krutosti si
jedni s druhými nezadají. Důležitým momentem jejího dětského
života je hluboká nedůvěra až nepřátelství, které chová její
matka k bělošskému učiteli. Matilda prožívá osudovou podobnost
s Pipem, literárním hrdinou Dickensova románu, neboť je stejně
jako on vystavena útrapám a nebezpečí a později se jí stejně
jako jemu dostane zázračného vysvobození.
Důležitým tématem knihy je jazyk a jeho role v osvojování si
vlastního světa. Matilda má na počátku vyprávění omezenou
slovní zásobu. Postupně se však díky učiteli a Dickensovu
románu seznamuje se spoustou nových výrazů a její pohled na
život a dění okolo ní prochází značným vývojem. Podobně je to
i s učitelem, panem Wattsem: nejprve je ostatními vysmíván
jako Bulva a je vlastně vyčleněn z ostrovní komunity, později
si získává autoritu a stává se pro děti i část dospělých
hrdinou.
Malá Matilda unikne při strašném masakru z ostrova, ztratí
matku, setká se s otcem, který pracuje v Austrálii pro velkou
globální firmu, vystuduje univerzitu, navštíví Anglii a po
celý čas pátrá po skutečné identitě a minulosti svého učitele.
Pochopitelně při tom narazí na mnohou lež a dočká se deziluze.
Co jí však zůstane, je láska k literatuře.
Mnohovrstevnatý román Pan Pip je zcela nevšední čtení, nejen
pro množství nám neznámých geografických i historických
reálií, ale i díky prolínání klasického literárního světa
viktoriánské Anglie s realitou konce 20. století na ostrovech
v Tichém oceáně. Připomíná, jak rozličné podoby má svět,
kterého se v 19. století zmocnily koloniální státy Evropy se
svými civilizačními vymoženostmi i katastrofami, a jak
významově bohaté a nejednoznačné je slovo kultura.
Alena Zemančíková, redaktorka ČRo Vltava |
