|
|
 Milan
Šmíd, mediální analytik
Novináři – šiřitelé „blbé nálady“?
Přestože poradci a politologové radí politikům, aby s médii
neválčili, naši prezidenti si tuto radu neberou příliš k
srdci. Vzpomeňme například na loňský inaugurační projev, v
němž Miloš Zeman sdělil národu, že za jeden z pěti ostrovů
negativní deviace pokládá „podstatnou část českých médií. Tu
část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a
na manipulaci veřejným míněním.“
Nedávno ve svém novoročním zamyšlení bývalý prezident Václav
Klaus média obvinil, že záměrně šíří negativistickou
atmosféru. Doslova: „Nenechme se odradit médii záměrně šířenou
negativistickou atmosférou“ v situaci, kdy země sice
nevzkvétá, ale je „podstatně jiná a lepší“, než jaký obraz o
ní média vytvářejí. Před dvěma roky to Václav Klaus, tehdy
ještě v prezidentské funkci, vyjádřil mnohem ostřeji. Tenkrát
v komentáři Hra s ohněm v MF Dnes v březnu 2012 napsal, že
„média systematicky stupňují negativní emoce veřejnosti a
prohlubují přirozenou frustraci různých skupin naší
společnosti“ v situaci, kdy „doba je neklidná, a to nejen u
nás a nejen v Evropě“. Václav Klaus tehdy reagoval na
odhalování afér a publikované úniky odposlechů v médiích,
které označil za „nástroj společenské manipulace“ a
„nepřijatelnou metodu, kterou mediokracie pohlcuje
demokracii“.
Na tuto kritiku odpověděl tehdejší šéfredaktor MF Dnes Robert
Čásenský glosou s titulkem Prezidentův oheň noviny nezapálily,
v níž napsal, že „Václav Klaus však ve své analýze dnešních
poměrů zcela zásadně převrací příčiny a následky“, neboť
„nebyla to média, kdo zapříčinil nynější stav české politiky“.
Zjednodušeně řečeno – Čásenský ve své filipice použil oblíbený
vzkaz novinářů politikům: Nechcete-li, abychom o tom psali,
tak to nedělejte.
Ačkoliv v podstatě souhlasím s tím, jak Václavu Klausovi
Robert Čásenský odpověděl, domnívám se, že by nebylo dobré
paušalizující kritiku na adresu médií podobným paušálním
způsobem odmítat. Přinejmenším v bodě, který oprávněně vyčítá
médiím, že náš okolní svět není tak špatný a plný negativních
jevů, jak by se mohlo z jejich pohledu zdát. Nebylo asi
náhodou, že publikum ve Vladislavském sále Miloši Zemanovi
zatleskalo právě v okamžiku, kdy se na média obořil. Dokonce
by se dalo souhlasit s výzvou Václava Klause, abychom se
nenechali odradit médii rozšiřovanou negativistickou
atmosférou, kdyby tam nebylo slovíčko „záměrně“. Nevěřím, že v
redakcích a u editorských stolů jsou lidé, kteří, vedeni
nenávistí vůči politikům a misantropickými pocity vůči svému
okolí, se řídí zásadou „čím hůře, tím lépe“. Bohužel, tak už
to v mediálním byznysu chodí, že negativní a katastrofické
informace zájem publika přitahují více než zprávy pozitivní.
Namísto obviňování ze záměrnosti by proto bylo užitečnější
zamyslet se nad tím, jak tuto objektivně danou tendenci médií
vyvážit natolik, aby nepřestala plnit svoji základní funkci,
tj. zásobovat nás pravdivými a nezkreslenými informacemi o
prostředí, v němž žijeme.
Často mne v této souvislosti napadá myšlenka otce kybernetiky
Norberta Wienera, který tvrdil, že aktivně žít znamená žít s
přiměřenými informacemi. Na tom výroku se mi líbí adjektivum
„přiměřené“, protože informace, které získáváme, nikdy nebudou
komplexní, dokonalé, často i vinou našeho nezájmu. Asi se
nevyhneme tomu, že zpráva o psu, který pokousal listonoše,
bude pro čtenáře méně zajímavá než zpráva o tom, že listonoš
pokousal psa. Budiž, nechť média takové zprávy nabízejí. Ale
na druhé straně by neměla opomíjet zprávy a informace důležité
pro život občana v demokratické společnosti. Problém dnešních
médií nespočívá v tom, že záměrně a účelově šíří „blbou
náladu“, ale v tom, že vedle okamžitých senzací a mimořádných
témat nenabízejí více informací o méně atraktivních, ale
důležitých částech našeho každodenního života a že tyto zprávy
neumějí srozumitelně a přitažlivě zpracovat natolik, aby
zaujaly. Kdyby se tohle všechno médiím dařilo, pak by i té
negativity v jejich obsahu bylo méně a prezidenti by si na ni
nemuseli stěžovat. |
