Číslo 7 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s violistkou.
Jitkou Hosprovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jedna ruka se opravdu neroztleská

Některé tituly vstoupí do diváckého povědomí když už ne jako kultovní poživatina, tak aspoň jako doklad, že i čeští tvůrci občas chtějí být světoví a šokovat nečekanými zvraty či rozuzleními. Tak je tomu i v dusivé, paranoidní tragikomedii Krásno. Avšak již před desetiletím si neméně zdatně počínal jiný tuzemský snímek nazvaný Jedna ruka netleská, který v neděli 16. února ve 21.50 zařazuje ČT1.

Ústřední smolařskou dvojici Standu a Ondřeje ztělesnili Marek Taclík a Jiří Macháček

Běžná zkušenost prozrazuje, že jedna ruka opravdu netleská a ani tleskat nemůže, zvláště když je useknutá a později ještě – libě opečena – předložena na talíři. Ne, neocitli jsme se ani ve filmech britského stylisty Petera Greenawaye (o jeho ne zcela stravitelné gastronomické lahůdce Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec u nás nyní vyšla celá kniha), ani u morbidních nezávislých ražení bratří Coenů či Jima Jarmusche. Toto je opravdu český produkt.
Co vlastně vzniklo? Režisér David Ondříček natočil bizarní tragikomedii okořeněnou černým humorem a cynickým pointováním volně proplouvajících zápletek. Provokující historky, které násilí nahlížejí jako všední banalitu, přesadili do tuzemských reálií. Ústřední smolařskou dvojici Standu a Ondřeje ztělesnili Jiří Macháček a Marek Taclík. Jejich příhody hraničí s groteskností a končí maléry, které by snad mohly ohrožovat i samou lidskou existenci.
Ondříček se rozhodl pro pochmurné zakotvení příběhu, prosáklé do nejrůznějších výrazových vrstev – včetně převahy nočních scenerií nebo ztemnělých prostor. Svým způsobem jako by evokoval dávný svět „filmu noir“, jen zlehka parodovaného a posunutého do zcela odlišného časoprostoru. Všimneme si expresivně nasnímaných reálií u nás sotva zdomácnělých, ať již je to zídka mostu, na níž stojí spoutaný nešťastník, či hrozivé podzemí pod zdánlivě nenápadnou restaurací, jemuž vévodí obří mrazák.
Ondříček se samozřejmě nesoustředí jen na ústřední dvojici, úporně pátrající, co se skrývá za událostmi, které jim tak osudově zasáhly do života. Do příběhu vstupují i další postavy a motivy. Tak například nahlédneme do rodinného zázemí „muže v pozadí“, pašeráka Zdeňka (Ivan Trojan), nechybí ani druhořadý herec (Jan Tříska), v soukromí se opájející Shakespearovými verši, avšak na jevišti bavící tupé obecenstvo ženským převlekem.
Vyprávění zasahuje nejsilněji v jednotlivostech, které jsou vypilovány s příkladným smyslem pro nadsázku často udivených dialogů, mnohdy jakoby zdětinštěle tázavých. A některé výjevy jsou vskutku znepokojivé, ba hrozivé, neboť přesahují prvotní nezávaznost – třeba Zdeňkovo převtělení do Hitlerových gest, grimas i zpola již německého řvaní za doprovodu dunivých Wagnerových melodií…

Jan Jaroš, filmový publicista



  Na Poříčí dítě křičí...    
  Zpěvník Jana Buriana
 
  
Šlitrovi k devadesátinám
  Nalaďte si
 
  Zoubek bilancuje: Odkud a kam
  Navštivte