|
|
V každém z nás je Bůh i Ďábel
Posluchači, kteří na počátku minulého desetiletí sledovali
na stanici Vltava celoroční cyklus Martina Hilského věnovaný
Shakespearovým Sonetům, získali pro poslech Kabaretu
Shakespeare určitý bonus. A to nejen proto, že páteří
kabaretu je dramatizace Sonetů přeložených autorem zmíněného
cyklu, ale také proto, že při jejich svébytné a mnohdy až
šokující interpretaci byli jak autorka scénáře Lucie
Trmíková, tak jeho režisér Jan Nebeský inspirováni úvahami
profesora Hilského o motivických a významových hrách, jež ze
Sonetů činí vzrušující kvazidrama.
Kabaret Shakespeare byl loňského roku vytvořen pro pražskou
alternativní scénu ROXY Teatro NoD a stále se zde uvádí.
Inscenace je podobně jako jiné Nebeského divadelní kabarety
– například Kabaret Gočár či NoD Quijot – odborníky i diváky
hodnocena velmi příznivě a Emil Viklický, autor její hudební
složky, za ni letos obdržel prestižní Cenu Alfréda Radoka.
Rozhlasová verze (ČRo Vltava, úterý 22. dubna, 21.30)
inscenace pochopitelně nemůže zprostředkovat její vizuální
atraktivnost – třeba rychle střídání fantasmagorických
kostýmů –, smysl kabaretu se však z ryze zvukového média
vylupuje zřetelněji než na scéně. Přestože rozhlasoví
posluchači nemohou vidět, jak se černý puritánský Kazatel,
který kabaret otevírá žlučovitým proklínáním divadla coby
rejdiště satana, sám stává rudým ďáblem, díky mistrovství
Karla Dobrého si metamorfózu v jeho dvojroli „vychutnají
ušima“. Podobně jako uhrančivost Černé dámy, kterou její
představitelka Lucie Trmíková láme k lascivnosti. Se
znejisťující dvojlomností je podáván i autor Sonetů. Ústy
Davida Prachaře je předváděn tu jako unavený herec, tu jako
ponížený sluha uchylující se k ironii a jindy zase jako
homosexuální milovník svého mladého protektora. Proteovskou
proměnlivostí, kterou Miloslav König propůjčuje tomuto
frackovitému šlechtici, „bezcharakternost“ vzájemně se
milujících i nenávidících se protagonistů vrcholí.
Ambivalence, nadsázka, travestie a persifláž jsou vlastní
jak slovesné, tak hudební složce kabaretu. Jazzman Viklický
si spolu se dvěma dalšími hudebníky neváhá pohrávat s
pokleslým popem. Nízké, přízemní, sprosté se mísí s tím
nejvyšším. Smilstvo s láskou, láska se smrtí, Bůh s Ďáblem.
Třeskutá groteska rozvlněná draperiemi truchlohry dává
zahlédnout lesk i bídu lidské existence.
Bronislav Pražan, publicista
|
