|
|
Na balení
holek nejsou pravidla
Režisér Karel Janák se ve svém novém filmu zaměřil na trochu
starší cílovou skupinu. Podobně jako Tomáš Vorel, jehož
protagonisté dospěli z Gymplu na Vejšku, patrně chtěl i on
po úspěšných teenagerských Snowboarďácích a Rafťácích
oslovit mladé kolem dvaceti. Ti jsou hlavními aktéry komedie
10 pravidel, jak sbalit holku, odehrávající se ve dvou
generačních rovinách.
Mládež reprezentuje inteligentní, leč nešťastně zamilovaný
vysokoškolák Marek (Matouš Ruml), starší generaci jeho otec,
domýšlivý nakladatel (Miroslav Donutil). Marek, zprvu
ponořený do své astrofyziky tak, že nevnímá svět kolem sebe,
posléze není schopen kvůli lásce ani udělat zkoušku. A neví,
jak na to, aby ho obdivovaná dívka chtěla. Na pomoc mu
přijde otec, který vydal úspěšnou knihu o dobývání dívek.
A právě tento – bohužel hlavní – motiv znamená ve filmu
zlom, neboť Marek, který od počátku jedná jako neskutečný
mimoň, je už teď úplně mimo. Jeho chování i činy jsou věkově
silně podměrečné, nevěrohodné (i když připustíme právo
tvůrců na nadsázku), občas hraničí s přitroublostí u
vysokoškoláka těžko uvěřitelnou. V jisté míře lze tento
scenáristický „balvan“ připsat na konto původní stejnojmenné
italské verze, podle níž český remake vznikl, jde však i na
vrub domácích tvůrců.
Naštěstí to trochu vyvažují některá dílčí pozitiva.
Například fakt, že Janákových 10 pravidel díkybohu nectí
pravidlo jedenácté, jímž se často řídí řada snímků o mladých
lidech – neznějí tu sprostá slova, nepředvádějí se
oplzlosti. Je tu i několik půvabných scén mladých lidí ve
svérázně zařízeném obydlí a jejich vesele uvolněný způsob
života; velkolepá párty na velvyslanectví, kam ke zděšení
společnosti vtrhne nekonvenčně oblečená i chovající se mladá
parta. Pěkné jsou i herecké kreace Terezy Nvotové, Jana
Dolanského a Miroslava Donutila, jehož výraz dokáže
polechtat bránici.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Falcon |
