|
|
Zvířectvo kolem silnic zcepenělé
Třetím dílem pokračuje ve Víkendové příloze stanice Vltava v
sobotu 19. července, v 9.20 cyklus Polní pošta. Nabídne
kompozici z dopisů a deníků českých vojáků z front první
světové války, které rozhlasu poskytli sami posluchači.
„Přišlo to, jako když hrom uhodí. Přes noc. V noci ze dne
31. července na 1. srpna 1914 měli jsme na pivovaře
plakátovanou všeobecnou mobilizaci všech ročníků až do 42
let. Pěkné překvapení pro mě, i každého. Během 24 hodin
hlásit se u doplňovacího velitelství. Uspořádal jsem si
všechno doma a v 11 hodin dopoledne unášel mě vlak přes
vlárský průsmyk na Moravu,“ vzpomínal na začátek války
Ladislav Wagner.
V Rakousku-Uhersku se v prvních dnech války šířily podivné
fámy. Na začátku srpna 1914 byla monarchie paralyzována
zprávou, že na její území pronikly automobily vezoucí do
Ruska francouzské a anglické zlato. Kontroly provozu na
silnicích zbrzdily dokonce přesun rakouských vojsk na
frontu. V té době se Rakušané obávali záškodnických akcí
srbských vyzvědačů. O této vypjaté atmosféře vypovídá zápis
z kroniky města Jaroměře ze 4. srpna 1914: „Rozkřiklo se po
městě, že došly dva telegramy, že skrze Jaroměř pojedou
srbští vyzvědači. Vojsko zdejší obsadilo ihned všechny mosty
a vchody do města, silnice zatarasilo vozy. Hlídky na
silnici stály vždy několik kroků od sebe na kus cesty za
městem. Vyzvědači měli přijet autem, bylo tedy každé auto
prohledáno a mosty hlídány po celé noci.“
Rakouská vojska se už v srpnu utkala na řece Drině se Srby.
Tragický obraz války vystupuje ze zápisu Františka
Častalovice: „Po přechodu přes Drinu započal nyní pochod do
vnitra Srbska, plný útrap, za stálých bojů. Silnice,
dlouhými dešti proměněné v tekoucí potoky bláta, skýtaly
jedinečný pohled. Prchající srbské obyvatelstvo zanechávalo
vše na silnicích ležeti, co mu bylo na útěku zbytečným
zatížením. Nejenom věci domácího zařízení, nýbrž i hladem a
útrapami vysílené domácí zvířectvo leželo kolem silnic
zcepenělé. Vrchol bídy zračil se v tom, že mezi mrtvolami
podél silnice bylo často zříti matky, předčasně porodivší v
důsledku námah na neschůdných cestách. Děcka i s kolíbkou
zanechávaná svému osudu nebyla ničím zvláštním. Starce,
stojící po pás v blátě zabořené, bylo lze zříti denně.“
Pošta z bojišť podléhala přísné cenzuře, a tak se k lidem v
zázemí zprávy o krutých střetech na frontě zatím
nedostávaly. Prvním šokujícím setkáním se skutečnou tváří
války byly příjezdy vlaků se zraněnými. „Přijel druhý, již
větší transport raněných,“ zapsal městský zapisovatel do
jaroměřské kroniky 4. září 1914, „odváženi byli z nádraží v
autech, kočárech, stolových vozech. I hasičský vůz ze Smiřic
a několik povozů ze Dvora Králové tu bylo. Obsluhu
vykonávaly dámy Červeného kříže, sanitní vojáci, ale nejvíce
hasiči z Jaroměře a ze Smiřic. Raněných bylo 370.“
Jiří Kamen, redaktor ČRo Vltava
Foto Břetislav Tureček |
