Číslo 29 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s malířem.
Františkem Hodonským.

Věra Nosková, spisovatelka

Sigmund Freud: „Náboženství je kolektivní neuróza, funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého.“
František Koukolík: „Všichni zdraví lidé na světě jsou nositeli nějaké míry spirituality. V různých náboženstvích ji lidé nazývají jmény svých bohů. Ateisté spiritualitu obvykle prožívají jako přírodu nebo vesmír.“ Všudypřítomnost a podobnost všech náboženství z různých míst na planetě se asi podařilo vysvětlit Stevu Kellymu. Psycholog z University of Strathclyde šíří teorii, že náboženství souvisí s duševními procesy, které nám v pravěku umožňovaly přežít.
Bohové sídlí ve vesmíru našeho mozku stejně tak jako naše vědomí sebe sama, naše povaha, názory, emoce, naše já – tedy obrazně řečeno duše. Je znepokojivé, že naše výsostné já lze ovládat zvenčí. Nejen manipulací, propagandou, sliby nebo hrozbou, ale i mechanicky. Je-li například spánkový lalok stimulován neobvyklým způsobem, člověk prožívá mocné bouře pocitů, často i extázi, a poté vypovídá o hlubokém vnitřním prozření a mystických zkušenostech. Elektrické podráždění horní a střední části spánkového laloku vyvolává sluchové halucinace, zážitky deja vu a snové stavy. Stavy uchvácení a duchovní fascinace jsou reálné. Jako důkaz mohou posloužit tomografické snímky, které ukazují, že mystické prožitky odpovídají biologickým procesům v mozku. Spánkové laloky jsou uložené za spánkovou kostí a vnitřním uchem v obou mozkových hemisférách. Obsahují centra, která se podílejí na vzniku pocitů a pracují s dlouhodobými vzpomínkami. Spojují se se základními hnutími, jako jsou pocit hladu, sexuální pud a strach, a také s životní historií jedince. Vědci zkoumající mozek označili tuto oblast mozku za strážce u brány vědomí. Prožitky lze tedy vyvolat i uměle. K těmto účelům používá neuropsycholog Michael Persinger elektromagnetickou přilbu, kterou nazývá „boží stroj“. Při jednom z pokusů aktivizoval magnetostimulací své vlastní spánkové laloky. Poté vypověděl, že zažil, jaké to je, být bohem. Pokus opakoval na patnácti dobrovolnících. Devět z nich mu vyprávělo o podobných prožitcích.
Existuje málo známý jev, jemuž neurologové a neuropsychologové říkají labilní spánkové laloky. S krajním zjednodušením lze říci, že spánkový lalok je křižovatkou soustav podílejících se na tvorbě dlouhodobé paměti, pocitů úzkosti, hrůzy, blaha, v souvislosti s tím nepřímo na řízení poměrů vnitřního prostředí organismu a také na mechanismech řeči a jazyka. U lidí s labilními spánkovými laloky se jejich labilita neboli odlišná činnost projeví například v průběhu REM fáze spánku spánkovou svalovou obrnou. Mají pocit naprosto bdělé mysli, přitom se nedokážou pohnout a stav doprovázejí sny, které postižení považují za skutečnost. Zde by mohly být kořeny tvrzení o únosu mimozemšťany, zatímco unesený se nedokázal pohnout. Nebo středověké přemisťování bezmocných na sleziny čarodějnic.
Vzhledem ke všemu, co bylo o prehistorii a významu náboženství pro jednotlivce i společnost řečeno a napsáno teology, vědci či psychology, vyvstává otázka, jak je možné, že se leckdo bez náboženství obejde. A navíc nevykazuje žádný nápadný příklon k amorálnosti, cynismu, bývá stejně soucitný či slušný, pracovitý a laskavý jako lidé věřící... Nebo naopak vykazuje podobné vady charakteru a povahy jako mnozí z nich. Způsobuje nám vytržení, nadšení a pokoru představa evoluce nebo přírodních zákonů obecně? Důmyslnost a krása přírody? Láska? A co lidé střízliví a věcní, kteří vytržení a spiritualitu vlastně neznají, a přesto se od ostatních téměř neliší, dokonce se o nich říkává, že jsou sůl země? Jak by se asi projevilo podráždění jejich spánkového laloku? Ateistů je ve světové populaci menšina, která ovšem početně roste. Jak to máme se spánkovým lalokem? Bůh ví.