|
|
Když film poprvé promluvil
Víte, jaká byla první slova, vyřčená ve zvukovém filmu? „Say,
Ma, listen to this...“ (Mami, poslechni si tohle...). Stalo
se tak 6. října 1927 – a od těch dob poslouchají nejen
maminky, posloucháme a díváme se všichni.
Tím prvním zvukovým filmem byl hudební snímek Jazz Singer
(Jazzový zpěvák) společnosti Warner Brothers; první slova na
plátně zazněla z úst Ala Jolsona. Připojit k pohyblivým
obrázkům zvuk se filmaři snažili už dřív, poprvé to bylo na
světové výstavě v Paříži roku 1900. Jenže tehdy byl ještě
zvuk od obrazu oddělený. Zatímco promítačka „dělala“ obraz,
vedle stojící fonograf s příslušným fonografickým válečkem
obstarával zvuk. Když vývoj pokročil, byl fonograf nahrazen
gramofonem s velkými gramodeskami o průměru téměř půl metru.
Mělo to nevýhodu: stačilo, aby se film přetrhl (což se
stávalo často) – a po slepení dokonalá synchronizace desky s
filmem zanikla. A naopak, stačilo pár škrábanců na desce,
přeskakující jehla… a deska „mluvila“ jinak než obrázky na
plátně. Bylo jasné, že jedinou cestou je zaznamenat zvuk
přímo na filmový pás. Pracovalo na tom současně několik
firem a první byli nakonec Američané.
Do Československa doputoval zvukový film roku 1929. Nárok na
prvenství si dělají Praha a Ústí nad Labem. Obě města mají
svým způsobem pravdu. V pražském kině Lucerna se poprvé
promítal zvukový film 13. srpna 1929, byl to americký snímek
Loď komediantů. Šlo o vůbec první hraný zvukový film u nás.
Slovo „hraný“ má význam – film v Československu totiž poprvé
promluvil už 26. dubna 1929 v kině Alhambra v Ústí nad Labem
na Střekově. „První uvedení zvukového filmu se uskutečnilo
za vydatné finanční podpory továrníka Heinricha Schichta,
kterou poskytl německé společnosti Wolframfilm. Rozměrná
zvuková aparatura stála tehdy půl milionu,“ říká ředitel
Archivu města Ústí nad Labem Vladimír Kaiser. Prvním, kdo
tehdy z plátna promluvil, byl právě továrník Schicht.
Nepřekvapí, že v krátkém snímku zdůraznil význam ozvučeného
filmu pro reklamu. Po Schichtově natočeném projevu bylo
připraveno několik kratších německých a amerických zvukových
filmů. A tak pokud se „počítá“ reklama mezi zvukové filmy,
patří pomyslné první místo Ústí nad Labem.
Zvukový film rychle ovládl kina po celém světě. Zatímco v
roce 1928 bylo v USA jen pět set zvukových kin a asi dvacet
tisíc němých, koncem roku 1929 bylo zvukových už téměř šest
tisíc. A podobně to šlo u nás – zatímco v srpnu 1929 byla
Lucerna jediná, o rok později bylo zvukových biografů v
Praze osm. Všechna kina byla v Československu definitivně
zvuková až v roce 1938.
Historii zvukového filmu v Československu bude věnován pořad
Když film poprvé promluvil, který v sobotu 2. srpna, ve
21.10 v rámci cyklu Historie Plus odvysílá Český rozhlas
Plus.
David Hertl, redaktor ČRo |
