|
|
 O
těch, kteří nezávidí
Tak jsem si zase jednou pustil zprávy na veřejnoprávní
televizi. Zrovna tam oslavovali narozeniny mnohonásobného
vítěze ankety Zlatý (Český) slavík. Provází mě celým
životem. Od puberty, kdy jsem jásal nad jeho Zdvořilým
Woodym, přes období, kdy jásal on nad tím, jak se nám za
onoho režimu dobře žije: Mám rozprávkový dom s vysokou
strechou kdesi pod nebom – a procházel se při tom po
paneláku, jako by tam mašíroval denně...
Pracoval jsem nějakou dobu jako redaktor hudebního časopisu
Melodie, s nímž zpěvák a jeho parta dosti válčili, zvláště
když se někdo z redakce odvážil napsat cokoli kritického o
tom socialistickém kýči, jehož symbolem se mistr stal.
Nejspíš logicky pak muselo přijít i vystoupení v Divadle
hudby, kde se jako jeden z hlavních řečníků přihlásil „do
služeb socialismu“, k takzvané Antichartě. Osobně jsem v
listopadu 1989 přivítal, když na balkoně Melantrichu
společně s Karlem Krylem zpíval hymnu: zdálo se, že když se
na stranu demokracie a svobody postavil on, řadě lidí dojde,
že také mohou bez obav převléct šat.
Zanedlouho po převratu si tak konečně mohl splnit dávný sen
a spolu s normalizačním pop-králem Františkem Janečkem
zakoupit zmíněný kritický měsíčník Melodie, aby je už
recenzenti nemohli otravovat. Pochopil jsem, že ten
kapitalismus vzali za správný konec.
Ale když i teď, v kmetském věku, v televizním vystoupení u
příležitosti významného životního jubilea přesvědčeně
prohlásí, že pokud mu někdo něco ohledně minulého režimu
vyčítá, je to zkrátka proto, že Češi závidí každému, kdo
něco dokázal, překvapilo mě to. Čekal bych, že s věkem se
dostaví alespoň sebereflexe, když ne moudrost... Stačila by
jedna nebo dvě věty – třeba že po něm těžko můžeme chtít,
aby tak složitou dobou prošel s čistým štítem a svědomím. Že
některých věcí lituje, ale doufá, že především rozdával
radost svým fanouškům. To by možná stačilo.
Někdo by řekl, že od toho narozeninové projevy nejsou, ale
já na to, že jsou právě od toho... Taková poznámka je ovšem
zbytečná, neboť jubilant neprojevil ani náznak pochybností a
ty z nás, kterým ještě slouží paměť, utřel prohlášením, že
mu zkrátka zavidíme. A já na to, že se mýlí.
Denně potkávám lidi, kterým jde i o jiné věci než jen o
peníze vydělané za jakoukoli cenu. Takhle přímočaře vám to
nejspíš neřeknou, kromě toho obvykle nemívají moc často
prostor v médiích, protože ho třeba ani nepotřebují a
nevyhledávají. A jakkoli náš oslavenec zůstává ve svých
vlastních očích a hlavně v myslích tisíců fanoušků slavíkem
na věčné časy a nikdy jinak, oni mu to fakt nezávidí.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
