Mezi Českem a Čínou
Režisér Rudolf Havlík vypovídá ve věci svého celovečerního
debutu Zejtra napořád, jehož hlavní hrdina pendluje mezi
Českem a Čínou.
Do jaké míry je snímek autobiografický?
Jako takový film autobiografický není. Opřel jsem ho však
samozřejmě o svoje zážitky – ať už z Asie, nebo z Česka.
Čerpám tedy z pocitů, které v sobě nosím.
Jde o váš debut – a hned takhle ambiciózní!
Musel jsem se poprat se spoustou věcí. Vím, že jsem na
některých místech utrpěl, ale snažil jsem se vytvořit velký
letní film a to jsem se dostal na trochu složitější pole. A
tak jsem bojoval tak trochu i sám se sebou.
Ve filmu je hodně takzvaných voiceoverů, tedy komentářů
hlavního hrdiny pouštěných pod obrazem. Proč jich je tolik?
Na začátku jsme plánovali mnohem menší projekt, spíše
amatérský. U toho jsem si pomáhal právě zmíněnými voiceovery.
Nakonec jich tam pár zůstalo. Hodně lidí se domnívá, že to
není dobře, ale já si to nemyslím. Pro mě znamenají určitý
způsob promluvy k divákovi, která nemá řešit nic zásadního,
ale spíš navodit atmosféru. A pak má ve filmu místo.
Navnadila vás tahle práce k dalším filmovým počinům?
V budoucnu bych se rád soustředil na režii, protože mě to
baví. Ředitel společnosti Falcon mi po téhle spolupráci
nabídl k režii scénář, na který se vrhnu. Nebudu se bránit
ani vlastním scénářům.
Zejtra napořád je vaše první velká filmová zkušenost. Co vám
dala?
Hodně jsem se na tom filmu naučil. Současně jsem došel k
tomu, že se ve spoustě oblastí musím zlepšit. Tím se nechci
obhajovat – na film byl vymezený čas a hodně věcí se řešilo
narychlo. Myslím si ale, že umím psát a že to ještě musím
lidem ukázat.
(top)
|
