|
|
Lovci zapomenutých pokladů
V Česku leží pod zemí možná miliony – a políčeno na ně mají
tisíce nadšenců. Stačí jim k tomu zařízení do jedné ruky:
detektor kovů. Na první pohled to vypadá jako česká verze
filmové pohádky pro velké kluky o slavném archeologovi Henry
Jonesovi juniorovi. Rozdíl je v tom, že slavný „Indiana“ byl
vystudovaným archeologem, ovládajícím kromě dějin pravěkých
civilizací také více než dvě desítky jazyků. Současní čeští
„lovci pokladů“ zpravidla profesionálními archeology nejsou,
zato mají moderní techniku a téměř neomezené pole
působnosti, jen částečně ohraničené zákonem. Hodiny
procházejí a svými detektory „luxují“ vytipované lokality a
odnášejí si občas předměty, které by mohly být ozdobou
muzejních sbírek. A taky se stanou – ale jen někdy.
Posledním takovým velkým objevem se média zabývala v
červenci. Byla to událost s parametry senzace: veřejnosti
byl představen raně středověký meč, který jeden z hledačů s
detektorem objevil v hustě zalesněných Píseckých horách v
červnu 2012. Je to nález, odpovídající objevu příslovečné
jehly v kupce sena: koho by napadlo hledat uprostřed lesů,
asi dvacet centimetrů pod povrchem země, půlmetrový železný
meč starý osm set let? „Ano, jde o nález unikátní, který
nemá v jihočeském prostoru obdoby,“ tvrdí Jaroslav Jiřík z
Prácheňského muzea v Písku. „Můžeme se s jistou dávkou
fantazie domnívat, že nositel meče se zapojil do jakési
neblahé události na lesní cestě mezi Pískem a Týnem nad
Vltavou a že v podrostu ukrytý meč si z důvodů jistě ne
zrovna příjemných nedokázal vyzvednout. Na otázku, kdy k
této události došlo, nedokážeme bohužel odpovědět,“
fantazírují historikové ve zprávě, kterou o objevu
publikovali.
Jedno je jisté: archeologové by se asi nikdy k tak
unikátnímu nálezu nedostali, nebýt právě lidí s detektory.
Zamotaný příběh měl v tomto konkrétním případě šťastný
konec, protože objevitel meče od samého začátku počítal s
tím, že jej odevzdá muzeu. Jenže to je jen jeden příběh.
Podobných objevů jsou denně desítky. Takzvaně
„spolupracujících“ hledačů, kteří své nálezy odevzdávají do
muzeí, je přitom jen část. Podle optimistických odhadů
skončí v muzeích asi pět procent předmětů, které majitelé
detektorů vykopou – pesimistický odhad říká, že to není ani
procento. „Na internetu se objevují anonymní fotky souborů
mincí nebo bronzových předmětů, které jejich nálezci
prodávají. Nevíme kam, nevíme komu, nevíme za kolik. Ale co
je nejhorší – většinou ani nevíme, odkud ty předměty
pocházejí,“ říká archeolog Jindřich Šteffl. Pro archeology
přitom nemá význam jen nalezený předmět, ale stejně důležité
jsou i okolnosti nálezu: kde k němu došlo, jak byly předměty
uloženy... Archeolog dokáže se znalostí souvislostí většinou
v zemi „číst“ daleko lépe a získat podstatně větší množství
cenných informací, které mohou posunout naše znalosti o
minulosti dál. Velkou část hledačů zajímají ale jen ty
cinkající kousky kovů...
Vztahům archeologů a hledačů kovů, ať už spolupracujících
nebo nespolupracujících, bude v sobotu 13. září v 21.10
věnován další pořad z cyklu Historie Plus.
(rtl)
|
