|
Putování Karla Högera za dětským posluchačem
„Nepoznala jsem jiného herce, který by se uměl tak přesně a
tak výrazně zmocnit každé role, každého rozhlasového úkolu.
Na jeho tvorbě ve studiu byla strhující nejen
profesionalita, ale i obrovská radost a chuť – potěšení z té
práce,“ napsala o Högerově práci před mikrofonem rozhlasová
dramaturgyně Jaroslava Strejčková.
„A bude tam i Pitrýsek?“ zeptal se mě jeden z kolegů, když
jsme o projektu rozhlasového e-shopu Radioteka.cz teprve
přemýšleli. Samozřejmě, jak by ne. Seriál dětských pohádek
Ludvíka Aškenazyho Putování za švestkovou vůní jsme do
výběru prvních zvukových dokumentů (ke stažení na webu
radioteka.cz) prostě nemohli nezařadit. Kdo už nechce čekat
na další rozhlasovou reprízu, může si „Pitrýska“ koupit k
poslechu už dnes i s bonusem – jedním dílem navíc, kde jsou
všechny Pitrýskovy písničky z celého čtrnáctidílnéh putování
pěkně pohromadě.
Vyprávění o skřítkovi, který utekl z knížky před zlou husou,
je ale pouze jedním z drahokamů rozhlasového umění Karla
Högera v tvorbě pro děti, v Radiotéce nechybí ani Ladův a
Högerův kocour Mikeš nebo pohádka O Budulínkovi a na cestu k
zájemcům o dětské audioknížky je už připravena i Čapkova
Dášeňka. A protože Radiotéka má tu výhodu, že nabízí některé
texty v různých interpretačních podobách, dřív než se
dočkáte vyprávění Karla Högera, můžete si už dnes
poslechnout, jak si s Čapkovým textem o malé psí slečně
poradil, jak si s ním vyhrál, jak si ho vypůjčil, jak ho
četl a dětem vyprávěl, tlumočil a do ouška poslal (abychom
dostáli Čapkovu literárnímu stylu) Vlastimil Brodský.
Dětského posluchače si jak známo Vlastimil Brodský i Karel
Höger velmi vážili, a tak nepřekvapí ani rozhovor mezi
tatínkem a jeho malým synem zaznamenaný v odborném časopise
Rodina a škola z prosince roku 1970: „Táto, řekni mi, co je
v rádiu, že to hraje a mluví?“ – „Jsou tam lampy, dráty,
svorky a šroubky…“ – „A pan Höger, viď?“
Na závěr ještě upozornění na unikát v nabídce Radiotéky,
kterým je i poslední rozhlasová práce Karla Högera,
pohádkové vyprávění Václava Čtvrtka: Jak ševci zvedli vojnu
pro červenou sukni. Z příběhu o jičínském ševcovském
tovaryši Kubovi, který musel na vojnu až do Vídně, o
domýšlivém knížecím správci Kolomajzníkovi, o vodnících, o
samotném císaři pánu i o Stázině, které náramně slušela
červená sukně, zůstalo původně jen torzo. Karel Höger stačil
na jaře roku 1977 natočit jen necelou polovinu seriálu.
Podle záznamů v diáři z jeho pozůstalosti přišel na poslední
natáčení v neděli 24. dubna. Sedmého května, na kdy si
poznamenal další termín s režisérkou Helenou Philippovou, se
už před rozhlasový mikrofon nevrátil. Tři dny předtím
bohužel podlehl v Praze srdečnímu infarktu.
Luděk Munzar, který později na nedokončenou Högerovou práci
navázal a celý seriál v dalších třinácti dílech uzavřel (i
tohle pokračování najdete na webu Radioteka.cz), záměrně
oslovil děti, jako by se jejich předchozí vypravěč snad jen
na chvíli vzdálil: „Dobrý večer. Včera vám vyprávěl můj
dobrý přítel…“ A v roce nedožitých sedmdesátin Karla Högera
pak ještě na jevišti Tylova divadla velkého českého herce
připomněl slovy, která jen potvrzují oblibu Högerova
vyprávění u mnoha generací jeho dnešních (i budoucích)
posluchačů: „…i děti, které vás nikdy osobně neviděly, dnes
naslouchají vašim dlouhým koncovkám a mazlí se s Dášeňkou,
Mankou a Rumcajsem…“
Robert Tamchyna, redaktor ČRo |