|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Má rozhlas „pouze“ vysílat?
Otázka z názvu může čtenáři připadat absurdně. Co jiného by
měl rozhlas dělat? Chápe-li ovšem evropská tradice
veřejnoprávní rozhlas i jako kulturní instituci, není
odpověď tak úsečná. Vždyť vějíř rozhlasových činností
nevyplývá jen ze zákona, který médiu veřejné služby umožňuje
činnost a ukládá zadání. Je též výsledkem nepsané dohody
mezi rozhlasem a společností, mezi vysílatelem a povahou
konkrétní civilizace. A tak kromě stanic, nabízejících
pořady pro většinu i menšiny, lze pod rozhlasovou střechou
nalézt leccos dalšího. Například vlastní orchestr, big band,
sbor. Každý z nich může rozhlasu navyšovat prestiž, případně
rozpočet. Záleží na tom, jak je koncipován.
Kdysi bývaly podobné orchestry využívány k tomu, aby
koncertovaly na rozhlasových vlnách v přímém přenosu. Také –
a časem především – k natáčení skladeb, jež vytvářely
hudební archiv rozhlasu. Jenže to přestalo stačit. Aby se
rozhlasové těleso veřejně prosadilo, muselo vyjít z
nahrávacích studií na pódia koncertních síní. Symfonický
orchest Československého, později Českého rozhlasu to zvládl
díky šéfdirigentu Vladimíru Válkovi tak dokonale, že dnes
úspěšně koncertuje nejen na Pražském jaru, ale i v Japonsku
a mnoha dalších zemích. Jeho existenci se daří udržovat a
obhajovat. Což neplatí všude.
Například veřejnoprávní Dánský rozhlas, Danmarks Radio, se v
září rozhodl přikročit v rámci širšího propouštění k tomu,
že od od počátku příštího roku bude zrušen jeho komorní
orchestr UnterholdingsOrkestret. Dvaačtyřicet muzikantů to
samosebou nese úkorně: „K našemu pětasedmdesátému výročí
jsme dostali pěkný dárek,“ postěžovala si klarinetistka
Mette Bugge Madsenová, působící v tělesu od roku 1981. Výtky
lze snadno odmrštit poukazem na to, že Dánský rozhlas si
nadále ponechává v péči devětadevadesátičlenný Národní
symfonický orchestr. A rovněž svůj Big Band, s nímž během
půlstoletí existence koncertovaly veličiny jako Miles Davis
či Stan Getz. Neplatí ovšem i v této souvislosti, co kdysi
řekla matka Tereza o své titěrné kongregaci? „Ano, jsme
kapkou v moři. Ale bez té kapky už není to moře celé...“ |
