|
|
 To
nám to uteklo... Jsou tu noví Ebeni
Na začátku roku 2014 si skupina Bratři Ebenové připomněla
třicet let od vydání své debutové desky Malé písně do tmy a
na konci téhož letopočtu nabízí v pořadí páté album Čas
holin. V té suché větě možná tkví vysvětlení, proč je každá
nahrávka bratrského tria tak napjatě očekávána. Ebeni jsou
zkrátka s alby zdrženliví, především proto, že jsou pro ně
jen jedním z mnoha jejich uměleckých i jiných zájmů. Takový
přístup ovšemže snižuje nebezpečí nezdaru či nedodělku a v
případě tak nápaditého autora, jakým je Marek Eben, klesá to
riziko skoro na minimum.
Ebenovská alba nemívají koncepční ráz, na to se rodí příliš
pomalu a často shromažďují písně vzniklé z rozličných
motivací a časových údobí. Nová nahrávka je v tomto ohledu
skoro výjimkou, je totiž hodně tematická a asi nejvíc ze
všech předešlých reflektuje dobu, v níž je nám dáno žít,
její absurdity, nemravnosti a buranství. Nejde tu samozřejmě
o zahořklost nebo protestní notu, na to jsou Ebeni příliš
nad věcí. Do přisprostlých zemanovských časů se trefují s
pronikavou inteligencí a ironickým humorem, leč bez zaťatého
ublíženectví vlastního některým jejich písničkářským
kolegům: „Přišel čas holin / Přišel čas holin / Obout si
lakýrky si nedovolím / Párek na tácku a víno v plastu / To
nám to uteklo, už je to zas tu…“ zpívá se v titulní písni.
K hulvátství a bulvarizaci našeho veřejného prostoru se
Ebenové ústy svého zpěváka vyjadřují i v písni Noviny, zde
snad až příliš jednostrunně: „Nebudu číst noviny / Už nikdy
nebudu číst noviny / Jsou to jen blbiny, kraviny, koniny / A
voloviny“... Kdo by snad stál o náčrt východiska z líčeného
marasmu, může si poslechnout úvodní skladbu Nic není tak
horký: „Každý velký požár jednou dohoří / A každá zeď se
jednoho dne rozboří / A každý metál jednou spadne ze hrudi /
A každý prudič jednoho dne doprudí“.
Typický starosvětský zvuk a útěšná atmosféra nahrávek Bratrů
Ebenů jsou jednou z nemála jistot domácí scény. Také jejich
nové album nakonec posluchače spíš pohladí než znepokojí, ať
už jazykovou vybroušeností, nebo zmiňovaným nadhledem. Deska
to není nejlepší, jakou kdy Marek, Kryštof a David natočili,
ale na české písňové nebe to pořád bohatě stačí.
Milan Šefl, hudební publicista |
