Číslo 41 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Velký rozhovor s hercem.
Viktorem Preissem.

 



 




 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zámek jako Chýše

Chýše je zvláštní název pro zámek. Klidně by se dalo napsat i chatrč. A tento zámek ještě před pár lety vlastně takovou chatrč připomínal. Navzdory tomu je teď ozdobou Karlovarského kraje.

„Při pohledu na zámek vidíte, že to je překrásná novogotika,“ rozplývá se jeho majitel Vladimír Lažanský. „Vojtěch Ignác Ullmann, který vypracoval v polovině 19. století plány poslední přestavby, se tu nechal inspirovat anglickou pozdní gotikou, ale i raně renesančními italskými vzory.“

Vojtěch Ignác Ullmann, který vypracoval v polovině 19. století plány poslední přestavby zámku Chýše, se nechal inspirovat anglickou pozdní gotikouPrávě novorenesančním portálem vstupujeme na zámecké nádvoří, kterému vévodí stará lípa. „Vladycké sídlo je tady v Chýších doloženo už z 12. století, konkrétně k roku 1169,“ říká můj průvodce a z rukávu sype další data a jména. Na počátku 14. století tu Odolenovicové založili první gotický hrad. Pozdně gotickou podobu mu vtiskl Burian z Gutštejna a dal tak grunt všem dalším přestavbám. Ta první přišla za Lobkoviců. Hrad se proměnil na renesanční zámek, který pak po čase barokně přestavěli Michnové z Vacínova. O dnešní, novogotické podobě zámku jsme už mluvili...

„Půdorys zámku je nepravidelný čtyřúhelník, jednoduše proto, že už Burian z Gutštejna jako stavitel musel respektovat tvar břidlicového ostrohu, na němž se stavělo,“ vysvětluje inženýr Lažanský. „I v dnešním zámku se nám jeho pozdně gotické sídlo dochovalo beze změn ve sklepích. A navíc památkáři během stavebně historického průzkumu zjistili, že téměř devadesát procent zdiva dnešního zámku je zdivo pozdně gotické!“

Po kamenných schodech sestupujeme do sklepení, kde bývalo hradní vězení včetně hladomorny a později v dobách o poznání klidnějších zase vinné sklepy. Nahlížíme do dvacet metrů hluboké studny, z níž kdysi vedla tajná chodba (dodnes ji prozrazuje portálek pár metrů pod námi). Mimochodem, tehdejší hrad byl hradem vodním; tam, kde se dnes rozkládá zámecký park, býval velký rybník.

Pak už vstupujeme do reprezentačních místností, takzvaného piana nobile, které tu je trochu netradičně v přízemí. „Ve vstupní místnosti do zámecké expozice ukazujeme pár smutných fotografií, jak vypadal zámek ještě na počátku roku 1996,“ říká Vladimír Lažanský. Zatímco si snímky se zájmem prohlížím, vypráví o zestátnění a odvozu veškerého mobiliáře, o tom, jak tu bylo ředitelství lesů, pak internátní zemědělské učiliště a nakonec škola v přírodě. Nikdo nic neopravoval, zámek chátral: „Postupně se tak stal stavebně-technickou havárií a zámecká zahrada džunglí a divokou skládkou.“

Devastace trvala až do února 1996, kdy zámek Chýše koupil společně se svou manželkou současný majitel, spřízněný s manětínskou větví Lažanských, a začal jej dávat dohromady. Dnes jsou hotové fasády a interiéry v přízemí, tedy ono piano nobile. „Nad námi je největší vzácnost na zámku – nástropní malba od Petra Brandla z roku 1699,“ zastavujeme se pod klenbou s výjevem, na němž je králi Davidovi přinášena hlava zavražděného syna krále Saula. „Je to unikátní dílo zejména proto, že Petr Brandl nebyl freskař. Technikou al seco namaloval za svůj život v Čechách jen dvě práce. Tato jediná se dochovala.“

Prohlížíme si pánský kabinet i letní zámeckou jídelnu, vybavené uměleckými díly a starožitným nábytkem. Asi nejsem sám, na koho nejvíc zapůsobí největší místnost na zámku, vrcholně barokní štukový sál, který zdobí portrét Gabriely Demeterové. Slavná houslistka bydlela na zámku půl roku, když se chystala na důležitá zahraniční turné po Spojených státech a po Japonsku.

Na chýšském zámku si nezapomeňte prohlédnout ještě expozici připomínající zdejší pobyt Karla Čapka. Ten v rodině působil po ukončení univerzitních studií jako preceptor, tedy domácí učitel dospívajícího Prokopa Lažanského. „Tady na zámku pobýval od 1. května do konce září 1917,“ upřesňuje můj hostitel. Skončeme ale jinou zajímavostí o chýšském zámku. „Nedávno jsem si uvědomil,“ říká, „že toto panské sídlo bylo vlastně po celou svou historii v majetku českých šlechtických rodů. A to není příliš obvyklé!“

A ještě vzkaz pro jazykové zvídavce: název zámku i obce je možné psát jak krátce Chyše, tak dlouze Chýše.

VÁCLAV ŽMOLÍK

Foto Vladimír Lažanský

(Článek vznikl pro pořad Po Česku, který vysílá ČRo 1 vždy v neděli v 10.50.)


  Rozhovor s Viktorem Preissem                     Jak to vidí Ivan Klíma                       Africká reportáž Pavly Jazairiové