|
|
 ZVA
12-28 je dobrá značka
Čeští filmaři objevují domácí, stále více mezinárodní hudební
scénu, a ta z toho těží. Vzpomeňme účinkování Radůzy
v Hřebejkově filmu Kráska v nesnázích, v němž zazněly také
písně v Česku takřka usazeného irského písničkáře Glena
Hansarda a jeho mladičké valašskomeziříčské kamarádky Markéty
Irglové. Místo honoráře dostali tehdy od štábu možnost
bezplatného pobytu ve studiu – a vznikly písničky, které jim
v Americe pomohly k hlavním rolím v nízkorozpočtovém snímku
Once, jenž se však stal jednou z letošních filmových událostí
a vyhrál Cenu diváků na festivalu Sundance.
K muzice má velmi blízko i režisérka Alice Nellis. Pro hlavní
roli svého filmu Tajnosti získala Ivu Bittovou, ale šanci dala
i osobité slovenské bluesové formaci ZVA 12-28 Band. Tato
zvolenská kapela nesoucí název po poznávací značce vozu
jednoho ze svých členů na sebe v Česku upozornila už před
dvěma lety, kdy jí tu vyšlo album Hrubá múka. Neušlo ani
pozornosti producenta Tajností Jana Svěráka, který zpěváka,
skladatele a kytaristu skupiny Nora Červenáka přizval
k natočení jedné z filmových písní. Červenákův výkon pak
odměnila samotná Alice Nellis: natočila kapele videoklip
k písni Štátny sviatok a sama se v něm ujala šťavnaté role
prostitutky z periferie.
Těžko říci, zda se přičiněním filmařů i „ZVA“ prosadí
v Hollywoodu, každopádně je zmíněný klip nejlepší propagací
jejich novinky Za fúzy ma poťahaj (Indies Scope Records),
která vyšla před pár týdny. Nové album kráčí ve stopách
prvotiny – stojí na waitsovském zpěvu, vynalézavé kytaře a
výborných textech lídra Červenáka, jemuž skvěle sekunduje
zbytek kapely: další dva roky pilného koncertování se na její
souhře podepsaly, a tak je zvuk nahrávky kompaktnější,
vytříbenější než na první desce.
V čem se naopak zvolenští – naštěstí - nevyvinuli, to je
syrový humor Červenákových textů, stylově bluesových a přece
neustále překvapujících odvahou shodit sebevážnější téma.
Koresponduje s nimi i buklet alba s fotografiemi Norova
bratra, baskytaristy a kontrabasisty skupiny Laca Červenáka,
svérázně ilustrujícími každou ze třinácti nových písní kapely,
jež samozřejmé zvládnutí pomyslného bluesového desatera
kombinuje s vzácnou dávkou nadhledu i sebeironie.
MILAN ŠEFL |
