|
|
 Petr
Koudelka,
spisovatel a publicista
Konec mýtu o Sisyfovi
Dosud jsme se nezbavili postkomunismu a už abychom se
vypořádávali s postkapitalismem. To je svět, který je všude
kolem nás. Ještě nikdy nebyla situace tak beznadějná jako teď.
Technický pokrok nepřinesl osvobození od práce, štvanice v
zaměstnání a honba za výdělkem je právě naopak stále
hektičtější, demokracie nezaručuje svobodu, svoboda
nezajišťuje demokracii, ale ničí ji, a koblihy jsou čím dál
dražší, nikdo neví proč. Jednou je to kvůli obilí, jindy kvůli
stoupajícím cenám energií a do třetice jen tak. Vypadá to, že
z bludného kruhu podivného stavu, ve kterém jsme se octli,
není východisko.
Za všechno může mýtus o Sisyfovi. Znáte to – Sisyfos valí
balvan na kopec, a když je skoro u vrcholu, balvan se nějak
vysmekne, skutálí se zpátky a Sisyfos musí znovu. Camus, když
svůj esej v roce 1943 psal, měl na mysli existenciální situaci
člověka, jehož velikost je prý v tom, že svou beznadějnou
situaci pozná a smíří se s ní.
Ten mýtus se hodně uchytil a drží se nás dodnes. Existenciální
situace člověka, měřeno velkými tématy jako je mizení Boha a
ztráta smyslu života v konzumní společnosti, je dokonce ještě
katastrofálnější než před šedesáti lety. Stále tu však byl
příslib, kterak tragédii člověka vykompenzovat, a to byla
naděje, že koblihy budou levnější a levnější. Aspoň tak se nám
to slibovalo. V západní evropské společnosti jsme viděli vzor,
k němuž jsme se hodlali – a odvážili – připojit. Jenže koblihy
mezitím zdražili na Západě i u nás – darmo mluvit.
Žít v existenciální situaci beze smyslu a ještě kupovat drahé
koblihy, to je už trochu moc! V té chvíli jsem pochopil, že
jedna z těch věcí je falešná: buď levné koblihy, nebo mýtus o
Sisyfovi. A protože s koblihami hnout nemohu, obořil jsem se
na Sisyfa.
Mýtus o Sisyfovi je podvod, který se nám někdo snaží už celá
desetiletí a možná staletí vnucovat, aby se mu s námi lépe
manipulovalo. Dá se říci, že nám byl podstrčen právě proto,
abychom se smířili s balvanem, který musíme valit děj se co
děj. Někomu se totiž moc hodí, že balvan valíme!
Sisyfos prý triumfoval proto, že přestal hledat vysvětlení
svého osudu, že se vzdal všeho kromě života v přítomném
okamžiku, okamžitých vjemů. Jakou jsem měl radost, když jsem
nedávno narazil na čerstvou práci mladého astrofyzika Briana
Greena, který se se Sisyfem rovněž potýkal. Přece vše, co
vnímáme, říká Greene a s ním i spousta dalších talentovaných
přírodovědců, veškeré tak zvané jevy, nám dávají falešný obraz
reality, falešnou zprávu. Také příroda nám neodhaluje nic, ani
pravdu o sobě, tu musíme pracně zjišťovat a je obvykle zcela
protichůdná, pokud ji vůbec poznáme. Tak přírodní vědy došly
ke kvantovému světu a kosmologie k nové strunové struktuře
vesmíru jedenácti dimenzí.
Tento způsob myšlení zcela odhaluje pravdu o Sisyfovi. Jeho
vjemy o světě jsou falešné, falešný je kopec, na který valí
svůj kámen, a falešný je i balvan. Ostatně uvědomme si, že to
vše se odehrává v podsvětí a že o tom, za co byl Sisyfos
potrestán, se nic pořádně neví.
Lidská zkušenost je jen matoucí vodítko k pochopení reality.
Jinak řečeno – všechno, co vidíme, je trochu nebo hodně,
jinak. Zůstaneme-li u oblasti ducha, vyjmenujeme celou řadu
lidí, kteří už na to přišli vlastní intuicí. Kafka, Robert
Walser, Ivan Blatný, Hölderlin – vzpomínám jenom na ty, které
mám náhodou v oblibě. Poznali to a pochopili, jenže byli až
příliš důslední. Šli dokonce tak daleko, že svá díla chtěli
zničit a sami se raději uchýlili do ústraní nebo rovnou do
blázince.
Pak jsme tu ale my ostatní, kteří dokážeme být odolnější a
umíme se s poznáním o falešné podobě reality vyrovnat. Možná,
že z toho vytěžíme i něco optimismu. Důležitý je už začátek:
nespokojit se s tím, co vidím a slyším! Mocní tohoto světa
nejsou mocní, spravedlnost není spravedlnost, válka není
válka, mír není mír, láska není láska.
Teď si to můžete zkusit už sami: volby nejsou volby, premiér
není premiér, prezident není prezident. Revoluce nebyla
revoluce, blahobyt není blahobyt, volný trh není volný trh.
Jde to docela dobře.
Důsledky likvidace mýtu o Sisyfovi jsou naprosto převratné.
Svět se nám ukáže takový, jaký je. Jen bude chvíli trvat, než
získáme nové poznatky o starých věcech a pokusíme se je znovu
pojmenovat. Tak například víme jistě, že mír, který prý už
šedesát let prožíváme, není mír, ale řada malých válek a
ozbrojených střetnutí všeho druhu, jejichž obětí je tolik, že
se nám o tom ani nezdálo. A že mocní tohoto světa připravují
války nové, prodávají zbraně na všechny strany, vyzbrojují
protivníky, kteří o tom ještě ani nevědí, že jsou protivníky.
To je ten jednodušší případ, další jsou složitější.
Teď když už víme, že nežijeme v míru ani v blahobytu, je možné
s tím něco dělat. Hlavní je přestat se obelhávat. Už nejsme
jako ten spokojený Sisyfos, který věděl, že konec konců nějak
se tím životem protluče, stačí, když bude valit poslušně svůj
balvan. Valit balvan a mlčet, to bylo vše, co se od Sisyfa
chtělo. S tím je už konec.
A teď – přijdou na řadu koblihy! |
