|
|
 Anděl
cesty Jack Kerouac
Když asi čtyři roky před dokončením knížky, která mu měla
přinést trvalou slávu, uvažoval Jack Kerouac (1922–1969) o
jejím názvu, rozhodoval se mezi třemi tituly: Svátost daleké
cesty, Cesta se otevírá, Anděl cesty. Nakonec se ovšem
nerozhodl ani pro jeden; zvolil ten, který se teď snad každému
vybaví současně s vyslovením spisovatelova jména: Na cestě.
Putování těch dvou – Deana Moriartyho, zloděje aut, milovníka
žen, alkoholu a drog, a také intelektuála, a jeho věrného
nohsleda, spisovatele Sala Paradiseho (jak Kerouac překřtil
pro tuto příležitost svého přítele Neala Cassadyho a sebe) –
si brzy podmanilo celou „mladou Ameriku“.
Kudy hodlají jít a co chtějí naleznout, prozradí hned na samém
počátku Sal: „Byl jsem mladej spisovatel a potřeboval jsem
zvednout kotvy. Vím, že tam kdesi podél patníků budou holky a
vize a všechno; vím, že tam kdesi podél patníků mi někdo podá
perlu.“
Těm, kteří se rozhodli jít stejným směrem, jako on, propůjčil
jejich apoštol za odvahu bořit konvence titul „beat
generation“ (znamenal pro ně asi tolik co povýšení do
šlechtického stavu). Další z hlasatelů nové víry, Allen
Ginsberg, byl mezi prvními, kdo Kerouakovu knížku náležitě
ocenil, když své básně Kvílení věnoval: „Jacku Kerouakovi,
novému Buddhovi americké prózy“.
Od knížky Na cestě tak měla Amerika další – snad mi prominete,
to označení opravdu není na místě – hvězdu. Zářila stejně
intenzivně jako ty filmové: James Dean a Marlon Brando či
Elvis Presley.
Příběh Jacka Kerouaka, který vystřídal mnohá zaměstnání,
nezačíná ovšem u těch čtyřmetrových rolí kreslícího papíru, na
které psal, ale úplně jinde. Na Kolumbijskou univerzitu se
dostal jen díky tomu, že jeho sportovní talent neunikl
pozornosti trenérů fotbalového mužstva. O rok později už
v ročence školy najdeme, že Jack podal „individuální výkon,
jaký se hned tak nevidí, byl nejrychlejším zadákem týmu“. Jeho
slibnou fotbalovou kariéru ukončila zlomenina holenní kosti –
mnozí si možná se mnou řeknou: naštěstí.
Naštěstí pro Kerouakovy čtenáře – a aktuálně i pro posluchače
cyklu Velké osudy (úterý 30. října, ČRo 2 – Praha, 17.30) –,
který se nemusí vydávat hledat perly „podél patníků“, ale
stačí mu ke stejně vzácné kořisti chvíle s Kerouakovými
knížkami.
Michal Madry, redaktor ČRo 2 – Praha
Foto archiv |
